Pavel Štěpán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Pavel Štěpán
Pavel Stepan.jpg
Narození 28. května 1925
Brno
Úmrtí 30. září 1998 (ve věku 73 let)
Praha
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Povolání klavírista, pedagog a hudební pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Štěpán (28. května 1925 Brno30. září 1998 Praha) byl český pianista, jehož doménou byla interpretace klavírních děl Josefa Suka, Vítězslava Nováka, W. A. Mozarta a J.S.Bacha.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 28. května 1925 v Brně jako syn klavíristy a hudebního skladatele Václava Štěpána a klavíristky prof. Ilony Štěpánové-Kurzové. S rodiči se 7. listopadu 1925 přestěhoval do nového bytu v budově Umělecké besedy v Praze. Obecnou školu tedy navštěvoval v Praze na Malé Straně (1931–36). Klavírní hru studoval u svého dědečka Viléma Kurze. Hudební teorii studoval pod vedením svého otce. Dějiny hudby studoval soukromě během studia na Vančurově reálném gymnáziu v Praze na Smíchově (1936–44). Po skončení 2.světové války studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy několik semestrů hudební vědu, estetiku a filozofii. Působil jako hudební režisér v rozhlase (1944–47), později tamtéž jako hudební referent oddělení pro mládež (od 1949), vedoucí redakce lidové tvořivosti (1951–58) a umělecký vedoucí hudební výroby (do 1. dubna 1959). V roce 1960 byl jeho rodině zkonfiskován byt. Zemřel 30. září 1998 v Praze a je pochován na pražském Vyšehradě.

Koncertní činnost[editovat | editovat zdroj]

Již jeho prvé výkony vzbudily velké naděje hudební veřejnosti svou uměleckou úrovní. V rozhlase poprvé vystoupil v deseti letech (17. listopadu 1935) a veřejně poprvé koncertoval v šestnácti letech v roce 1941 v Umělecké besedě (pět preludií a fug z Bachova Temperovaného klavíru, Claude Debussy). V osmnácti letech hrál 28. října 1943 s Českou filharmonií řízenou Rafaelem Kubelíkem Mozartův Klavírní koncert c moll, brzy poté provedl s Českou filharmonií Beethovenův koncert G dur. 19. února 1944 uspořádal první samostatný koncert věnovaný dílu Josefa Suka.

Po skončení druhé světové války rozvinul bohatou koncertní činnost a uspořádal několik autorsky zaměřených koncertů (Johann Sebastian Bach, Josef Suk, Vítězslav Novák). Za vynikající reprodukci Smetanových děl získal v roce 1951 první národní cenu v mezinárodní soutěži při Pražském jaru (byla mu udělena ještě zvláštní cena za nejlepší interpretaci Smetanových skladeb), velmi významného úspěchu dobyl v témže roce na mezinárodní soutěži v Berlíně, kde získal třetí cenu.V roce 1947 absolvoval turné po Jugoslávii, dále koncertoval v Maďarsku (1948), Rakousku (1951), Německu (1951) a Rumunsku (1953). Kvůli sporům s vysokým komunistickým fukcionářem Zdeňkem Nejedlým musel v roce 1953 na několik let přerušit koncertní činnost. Po smrti Nejedlého v koncertech pokračoval, často vystupoval v Německu a ve Španělsku, koncertoval ale i ve Švédsku, Belgii, Rakousku, Rusku, Ukrajině, Kazachstánu, Polsku, Bulharsku, a Tunisku. Několikrát se zúčastnil hudebního festivalu Pražské jaro. Spolu s Českou filharmonií získal dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku.

Štěpána charakterizovlala nevšední inteligence, veliká stylovost podání a hluboká hudebnost, která se úzkostlivě vyhýbá všemu vnějšímu. Štěpán míjí oblast lisztovské virtuosity a lesku a převážně se zaměřuje k obsahově závažným, významným dílům klavírní literatury, zejména klasické a české. Jeho repertoár byl zejména v sólistické oblasti mimořádně obsáhlý a umožňoval mu provést programy sestavené z děl jednoho autora (Bach, Mozart, Beethoven, Schubert, Chopin, Brahms, Debussy, Prokofjev, Suk, Novák, Janáček) nebo z děl téhož stylového zaměření nebo zeměpisného původu. Z české tvorby je seznam jmen provedených autorů skutečně pozoruhodný a čítá 24 jmen: Dobiáš, Dusík, Dvořák, Fibich, L. Fišer, Hurník, Ištván, Janáček, Jirko, Kabeláč, Kalabis, Kapr, G. Klein, Křička, Lucký, Martinů, Mysliveček, V. Novák, Salich, Schulhof, Smetana, Suk, V. Štěpán, Tomášek. Štěpán byl i znamenitým komorním hráčem, pravidelně hrál čtyřručně s Iljou Hurníkem, na nahrávkách je znám jeho výkon se Smetanovým kvartetem. O kvalitě těchto výkonů a nahrávek svědčí četné domácí i zahraniční kritiky.

Pedagog[editovat | editovat zdroj]

Od 16. května 1964 do 31. července 1991 působil na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, vyučoval v pražském Rudolfinu v učebně číslo 5. Mezi jeho žáky patřili Jaromír Klepáč, tragicky zesnulý Tomáš Tvaroch, Jiří Pašek,[1] Marie Synková,[2] Věra Nováčková, Marie Kotrčová, Miluše Tomášková,[3] Irena Havláková, Zdeňka Kolářová, Petra Besová[4] , Jiří Sedláček a mnoho dalších. Působil také na letních klavírních kurzech v Bechyni, Junsele (Švédsko), St. Roch (Belgie), byl členem porot mnoha mezinárodních soutěží.

Nejznámější nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Wiener Flötenuhr 1982

Dále nahrávky W. A. Mozarta, J. S. Bacha, L. van Beethovena, L. Janáčka, Luboše Fišera, Roberta Schumanna, V. J. Tomáška a dalších.

Literární dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Dítě u klavíru (Supraphon 1977)
  • Das Kind am Klavier (Leipzig, VEB Deutscher Verlag für Musik., 1980).
  • Smetana – pianista (Hudební rozhledy 1, 1949, č. 8–9, s. 197–200).
  • Jak pracovat v dětských pěveckých souborech (Praha 1955).
  • Ze zkušenosti porotce. Na pomoc nové písňové tvorbě (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 17, s. 856–857).
  • Svjatoslav Richter (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 992).
  • Alexandr Plocek – Josef Páleníček (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 997).
  • Slovenští umělci v Praze (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 2, s. 75).
  • Klavírní večer Stanislava Knora (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 4, s. 168).
  • K pražskému cyklu světové klavírní tvorby (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 8, s. 338).
  • Veliký pianista, jeden z největších (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 23, s. 976) – o Emilu Gilelsovi.
  • Záleží i na koncertních umělcích (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 19, s. 802).
  • Koncerty Svjatoslava Richtera (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 22, s. 940).
  • Pianista Detlef Kraus (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 3, s. 121).
  • Mezinárodní Chopinova soutěž (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 7, s. 281–283).
  • Premiéra Otmara Máchy (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 13, s. 558–559).
  • Soutěž klavírních duet v Jeseníku (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 11, s. 495).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.uhk.cz/pdf/201/p13?levemenu=&clen=379
  2. http://web.archive.org/web/20070928055531/http://www.festival.smirice.cz/images/buletin.pdf
  3. http://www.osu.cz/katedry/khv/pers/tomank.htm
  4. http://www.ceskesny.cz/main/tisk/umelci_cz_tisk.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]