Pavel Štěpán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pavel Štěpán
Narození 28. května 1925
Brno
Úmrtí 30. září 1998 (ve věku 73 let)
Praha
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Povolání klavírista, pedagog a hudební pedagog
Rodiče Václav Štěpán a Ilona Štěpánová-Kurzová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. Pavel Štěpán (28. května 1925 Brno30. září 1998 Praha) byl český pianista, jehož doménou byla interpretace klavírních děl Josefa Suka, Vítězslava Nováka a klavírních koncertů W. A. Mozarta.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 28. května 1925 v Brně jako syn klavíristy a hudebního skladatele Václava Štěpána a klavíristky prof. Ilony Štěpánové-Kurzové. S rodiči se 7.listopadu 1925 přestěhoval do nového bytu v budově Umělecké besedy v Praze. Obecnou školu tedy navštěvoval v Praze na Malé Straně (1931–36). Klavírní hru studoval u svého dědečka Viléma Kurze. Hudební teorii studoval pod vedením svého otce. Dějiny hudby studoval soukromě během studia na Vančurově reálném gymnáziu v Praze na Smíchově (1936–44). Po skončení 2.světové války studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy několik semestrů hudební vědu, estetiku a filozofii. Působil jako hudební režisér v rozhlase (1944–47), později tamtéž jako hudební referent oddělení pro mládež (od 1949), vedoucí redakce lidové tvořivosti (1951–58) a umělecký vedoucí hudební výroby (do 1. dubna 1959). V roce 1960 byl jeho rodině zkonfiskován byt. Zemřel 30. září 1998 v Praze a je pochován na pražském Vyšehradě.

Koncertní činnost[editovat | editovat zdroj]

Již jeho prvé výkony vzbudily velké naděje hudební veřejnosti svou uměleckou úrovní. V rozhlase poprvé vystoupil v deseti letech (17. listopadu 1935) a veřejně poprvé koncertoval v šestnácti letech v roce 1941 v Umělecké besedě (pět preludií a fug z Bachova Temperovaného klavíru, Claude Debussy). V osmnácti letech hrál 28. října 1943 s Českou filharmonií řízenou Rafaelem Kubelíkem Mozartův Klavírní koncert c moll, brzy poté provedl s Českou filharmonií Beethovenův koncert G dur. 19. února 1944 uspořádal první samostatný koncert věnovaný dílu Josefa Suka.

Po skončení druhé světové války rozvinul bohatou koncertní činnost a uspořádal několik autorsky zaměřených koncertů (Johann Sebastian Bach, Josef Suk, Vítězslav Novák). Za vynikající reprodukci Smetanových děl získal v roce 1951 první národní cenu v mezinárodní soutěži při Pražském jaru (byla mu udělena ještě zvláštní cena za nejlepší interpretaci Smetanových skladeb), velmi významného úspěchu dobyl v témže roce na mezinárodní soutěži v Berlíně, kde získal třetí cenu.V roce 1947 absolvoval turné po Jugoslávii, dále koncertoval v Maďarsku (1948), Rakousku (1951), Německu (1951) a Rumunsku (1953). Kvůli sporům s vysokým komunistickým fukcionářem Zdeňkem Nejedlým musel v roce 1953 na několik let přerušit koncertní činnost. Po smrti Nejedlého v koncertech pokračoval, často vystupoval v Německu a ve Španělsku, koncertoval ale i ve Švédsku, Belgii, Rakousku, Rusku, Ukrajině, Kazachstánu, Polsku, Bulharsku, a Tunisku. Několikrát se zúčastnil hudebního festivalu Pražské jaro. Spolu s Českou filharmonií získal dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku.

Štěpána charakterizovlala nevšední inteligence, veliká stylovost podání a hluboká hudebnost, která se úzkostlivě vyhýbá všemu vnějšímu. Štěpán míjí oblast lisztovské virtuosity a lesku a převážně se zaměřuje k obsahově závažným, významným dílům klavírní literatury, zejména klasické a české. Jeho repertoár byl zejména v sólistické oblasti mimořádně obsáhlý a umožňoval mu provést programy sestavené z děl jednoho autora (Bach, Mozart, Beethoven, Schubert, Chopin, Brahms, Debussy, Prokofjev, Suk, Novák, Janáček) nebo z děl téhož stylového zaměření nebo zeměpisného původu. Z české tvorby je seznam jmen provedených autorů skutečně pozoruhodný a čítá 24 jmen: Dobiáš, Dusík, Dvořák, Fibich, L. Fišer, Hurník, Ištván, Janáček, Jirko, Kabeláč, Kalabis, Kapr, G. Klein, Křička, Lucký, Martinů, Mysliveček, V. Novák, Salich, Schulhof, Smetana, Suk, V. Štěpán, Tomášek. Štěpán byl i znamenitým komorním hráčem, pravidelně hrál čtyřručně s Iljou Hurníkem, na nahrávkách je znám jeho výkon se Smetanovým kvartetem. O kvalitě těchto výkonů a nahrávek svědčí četné domácí i zahraniční kritiky.

Pedagog[editovat | editovat zdroj]

Wiener Flötenuhr 1982

Od roku 1960 působil na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, vyučoval v pražském Rudolfinu v učebně číslo 5. Mezi jeho žáky patřili Jaromír Klepáč, tragicky zesnulý Tomáš Tvaroch, Jiří Pašek,[1] Marie Synková,[2] Věra Nováčková, Marie Kotrčová, Miluše Tomášková,[3] Irena Havláková, Zdeňka Kolářová, Petra Besová[4] , Jiří Sedláček a mnoho dalších. Působil také na letních klavírních kurzech v Bechyni, Junsele (Švédsko), St. Roch (Belgie), byl členem porot mnoha mezinárodních soutěží.

Nejznámější nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Dále nahrávky W. A. Mozarta, J. S. Bacha, L. van Beethovena, L. Janáčka, Luboše Fišera, Roberta Schumanna, V. J. Tomáška a dalších.

Literární dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Dítě u klavíru (Supraphon 1977)
  • Das Kind am Klavier (Leipzig, VEB Deutscher Verlag für Musik., 1980).
  • Smetana – pianista (Hudební rozhledy 1, 1949, č. 8–9, s. 197–200).
  • Jak pracovat v dětských pěveckých souborech (Praha 1955).
  • Ze zkušenosti porotce. Na pomoc nové písňové tvorbě (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 17, s. 856–857).
  • Svjatoslav Richter (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 992).
  • Alexandr Plocek – Josef Páleníček (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 997).
  • Slovenští umělci v Praze (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 2, s. 75).
  • Klavírní večer Stanislava Knora (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 4, s. 168).
  • K pražskému cyklu světové klavírní tvorby (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 8, s. 338).
  • Veliký pianista, jeden z největších (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 23, s. 976) – o Emilu Gilelsovi.
  • Záleží i na koncertních umělcích (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 19, s. 802).
  • Koncerty Svjatoslava Richtera (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 22, s. 940).
  • Pianista Detlef Kraus (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 3, s. 121).
  • Mezinárodní Chopinova soutěž (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 7, s. 281–283).
  • Premiéra Otmara Máchy (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 13, s. 558–559).
  • Soutěž klavírních duet v Jeseníku (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 11, s. 495).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.uhk.cz/pdf/201/p13?levemenu=&clen=379
  2. http://web.archive.org/web/20070928055531/http://www.festival.smirice.cz/images/buletin.pdf
  3. http://www.osu.cz/katedry/khv/pers/tomank.htm
  4. http://www.ceskesny.cz/main/tisk/umelci_cz_tisk.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]