Otonská renesance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Otonská renesance je pokračování, resp. poslední fáze renesance karolinské, časově se vymezuje od druhé poloviny 10. století po jeho konec. Plynule na ni navazuje epocha a sloh románský.

Otonská renesance má těžiště v Německu, resp. východní Frankii (Francie, resp. západní Frankie, těžiště karolínské renesance, v té době upadá). Jejím znakem je „mocné posunutí hranic západoevropské kulturní renesance na východ a na sever […] děje se to politicko-vojenskou mocí německé říše, jež vloučí zároveň do svého státního celku – na rozdíl od Polska a Uher – Slovany Polabské a země České.“[1]

V užším, kulturně historickém významu značí termín otonská renesance dobu panování Oty II., Oty III. a Jindřicha II.. Z hlediska uměleckého i filosofického je otonská renesance pokračováním renesance karolínské, je ovšem posílena o prvky byzantské.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERNÝ, Václav. Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 1: Středověk. Jinočany: H&H, 1996. 342 s. ISBN 80-85787-99-7. S. 39. (česky)