Ostrak
| Ostrak | |
|---|---|
| Základní údaje | |
| Osud | znárodnění |
| Předchůdce | Hannoversche Centralheizungs-und Apparate Bau-Anstalt |
| Nástupce | Instalační závody |
| Sídlo | Ostrava, ČR |
| Adresa sídla | Kropotkinova ulice 5/7 (Plynární) |
| Souřadnice sídla | 49°50′39,65″ s. š., 18°16′39,9″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ostrak, akciová společnost byla firma zabývající se výrobou a montáží ústředního topení a vzduchotechniky.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Firma vznikla na konci 19. století jako Hannoversche Centralheizungs-und Apparate Bau-Anstalt.[1] Své výrobky nabízela už v adresáři z roku 1897.[2]
Závod vyráběl odlitky ve vlastní slévárně.
Československo[editovat | editovat zdroj]
Firma změnila název na Ostrak, akciová společnost pro stavbu topných zařízení a technických přístrojů Praha, Královská ulice 66. Novináři byla označena jako firma německá z Hannoveru a Vídně.[3] Firma deklarovala svou českou příslušnost.[4] Jenom v Ostravě firmě konkurovalo několik firem, například firma Armator.
I když se továrna nacházela v Moravské Ostravě, firmu označovali novináři jako „cizí". Když městská rada v Moravské Ostravě rozhodla o dodavateli rekonstruovaného topení pro Národní divadlo moravskoslezské, odsoudil novinář rozhodnutí s tím, že měli vybrat firmu domácí.[5]
Právě vazby na Německo byly příčinou odborného přístupu firmy k provádění topných a větracích soustav. Konkurence pracovala s odhady, ale u Ostraku se používaly výpočty podle zakladatele oboru vytápěcí a klimatizační techniky Hermanna Immanuela Rietschela.[6]
Firma se zabývala výrobou a montáží ústředního topení, vzduchotechniky a úpraven vody.[7] Byly to zakázky i pro veřejný sektor:
- rozvod páry v zemské nemocnici v Opavě[8]
- ústřední topení v budově okresního úřadu v Zábřehu[9]
- úprava kotelny a ústředního topení v zemské nemocnici v Hlučíně[10]
- rekonstrukce topného a větracího zařízení v Národním divadle moravskoslezském v Moravské Ostravě[11]
Firma vyráběla dvoukomorové litinové články, z nichž se daly sestavit radiátory o hloubce 210 nebo 230 mm; šířka radiátoru byla závislá na počtu článků, které měly šířku 80 mm.[12] Koncem roku 1935 firma zastavila vlastní výrobu vlastních radiátorů, ale nabízí automatické kotle.[13]
Výrobky Ostrak se objevily i v motorovém železničním voze M 290.002 „Slovenská strela“. Byl to vytápěcí článkový kotel pro topení koksem, který vytápěl měděné topnice v oddílech vagonu.[14]
Adresa sídla byla po okupaci v roce 1939 změněna na Gaswerksgasse 7. Po skončení německé okupace v roce 1945 se ulice nevrátila k pojmenování po Petru Kropotkinovi, protože byl anarchista, a tím nepřítel Sovětského svazu. Zůstalo u jednoduchého překladu německého názvu, tedy ulice Plynární.
Znárodnění[editovat | editovat zdroj]
Podnik se stal spolu s dalšími konfiskáty (např. Langer a Sliwka, nástupce Ing. Kurt Sliwka)[15] součástí Instalačních závodů, národní podnik.[16]
Instalační závody se zabývaly rovněž montáží plynovodů, kanalizací a elektroinstalací.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ POKORNÝ, Václav, 1940. Z vývoje české technické tvorby: Z dějin ústředního vytápění. 1. vyd. Praha: Spolek českých inženýrů,. 420 s. S. 325.
- ↑ Hannoversche Bau-Anstalt. inzerát. Adressen-Buch der Stadt Mähr.-Ostrau und ihrer Nachbargemeinden mährisch-schlesischen Industriebezirches. 1897, s. 3. Dostupné online.
- ↑ HAUKE, Karel. Pražský Bartolomějíček. Haná. 1928-09-28, roč. XIX., čís. 206., s. 1. Dostupné online.
- ↑ OSTRAK, Praha. Inzerát. Národní listy. 1929-12-21, roč. 69.., čís. 349, s. 2. Dostupné online.
- ↑ CEKL, Jan. Podivní vlastenci: České obecenstvo plní Národní divadlo ostravské, ale statisícová práce se zadá cizincům do Prahy. Moravský deník. 1933-06-29, roč. 28., čís. 150., s. 2. Dostupné online.
- ↑ STŘÍHAVKA, Vladislav. Jak jsem se stal topenářem. tzb-info: Časopis pro tepelnou techniku a instalace [online]. Cech topenářů a instalatérů ČR, 2016-06-01 [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ , 1946. Organisace československého státního zřízení. 1946. vyd. Praha: Orbis. 615 s. S. 5.
- ↑ OLEJNIK, František. Zemský výbor moravskoslezský. Domovina domkářů a malorolníků. 1932-04-22, roč. XIV., čís. 17., s. 4. Dostupné online.
- ↑ OHNOUTKA, Arnošt. Z kraje: ze Zábřeha. Litovelsko-Konicko. 1935-07-19, roč. VIII., čís. 28., s. 6. Dostupné online.
- ↑ PAVLICA, Tomáš. Hospodářství slezských zemských drah nemá obchodního ducha. České slovo. 1932-11-19, roč. XV., čís. 318, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Č., S. V ostravském divadle budou stěny z teplého vzduchu. České slovo. 1933-07-27, roč. XVI., čís. 203, s. 3. Dostupné online.
- ↑ ŠÍCHA, Josef. Ústřední vytápění bytů a rodinných domků. 1. vyd. [s.l.]: Tisková ediční a propagační služba místního hospodářství, 1971. 182 s. S. 171.
- ↑ OSTRAK, vedení. Oznámení.. Pozor. 1935-12-01, roč. XLII, čís. 327, s. 4. Dostupné online.
- ↑ vůz motorový železniční M 290.002 "Slovenská strela" - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ OKRESNÍ SOUD, civilní. Firm. 364/49, A V 124/10. Úřední list Československé republiky. 1949-05-08, roč. 30, čís. 108, s. 1757. Dostupné online.
- ↑ PROCHÁZKA, Václav. Jeden z vyznamenaných: Václav Procházka, montér. Rudé právo. 1947-06-07, roč. 27, čís. 132, s. 4. Dostupné online.