Orientální roler
| Orientální roler | |
|---|---|
.jpg) Orientální rejdič, grizzly | |
| Základní informace | |
| Malá Asie | |
| Využití | sportovní holubářství okrasné plemeno |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | střední |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | rejdiči |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Orientální roler je plemeno holuba domácího typické svým akrobatickým letem. Patří mezi nadanější válivé rejdiče,[1] za letu provádí jednotlivé i opakované přemety vzad, přičemž po šňůře padá k zemi. Je to středně velký holub se zdviženým ocasem a pokleslými křídly. Zvláštností je, že mu chybí kostrční žláza.[2]
Plemeno je chováno ve dvou chovných směrech: sportovním a výstavním. Sportovní orientální roleři jsou chováni pro závody akrobatických rejdičů, při kterých je vypuštěno hejno ptáků a hodnotí se počet přemetů během dvaceti minut.
Zvláště výstavní orientální roler se může řadit do skupiny tzv. postavových rejdičů, se kterými má mnoho společných znaků, především vztyčený ocas a křídla nesená pod ocasem. Hlava orientálního rolera je kulatá, s mírně vyklenutým čelem, vždy bez chocholky. Oči jsou perlové, obkroužené nevýraznými obočnicemi. Zobák je středně dlouhý. Ocas orientálního rolera je tvořen minimálně 14 a nejvíce 18 rýdovacími pery, žádoucím znakem jsou tzv. dvojpera.[2] Většinou je bezrousý, ale může být i punčoškatý nebo může mít krátké rousky. Původní typickou barvou opeření byla tzv. mandlová barva. V současnosti je uznaných barevných rázů orientálních rolerů mnoho, nejrozšířenější jsou roleři pruhoví a kapratí v červené barevné řadě a tmaváci v černé, stříbřité, červené i žluté barvě, recesivně červení a žlutí, tygři, již zmínění mandloví, stříkaní a bílí.[2]
V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží mezi rejdiče a to pod číslem 0850.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Mandlový orientální roler -
Orientální roler modrý pruhový -
Orientální roler červený
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Sportovně letový směr, s. 214.
- ↑ a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Orientální roler, s. 58.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77.
- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Orientální roler na Wikimedia Commons
