Opelkova metoda postklasické homeopatie

Opelkova metoda postklasické homeopatie je svou podstatou naprosto unikátním dílem homeopata Pavla Opelky, zakladatele České školy klasické a postklasické homeopatie. Opelkova metoda se opírá o pět základních pilířů, které ji odlišují od všech ostatních současných i historických směrů homeopatie. Díky nim dosahuje velké přesnosti v léčbě ať již akutních tak chronických stavů. Jedná se o léčbu na základě přesně daného řádu, který respektuje vývoj v čase a prostoru, což jsou základní veličiny, které určují, s kterými léky začít a odkud začít rozebírat tu pomyslnou zeď přestavující zdravotní problém.

Časoprostorová mapa

Prvním pilířem Opelkovy metody je tzv. Časoprostorová mapa, která se opírá o fakt, že při homeopatické léčbě je třeba vzít v úvahu vývoj patologie v čase, což hraje zásadní roli při výběru léku. Jednotlivé kategorie léků jsou na časoprostorové mapě přesně srovnány a pojmenovány. Homeopat poté dokáže ve změti homeopatických léků a symptomů s dosud nemožnou přesností zacílit problém přesně v aktuálním stádiu a tím ho i vyřešit.

Nauka o Vrstvách

Druhý stupněm odlišnosti od klasické homeopatie je Nauka o homeopatických Vrstvách. Každý člověk, zvíře ale i jakýkoliv jiný systém se vyvíjí v čase, jinak řečeno, jak čas plyne každý systém se mění. Změna může nastat na fyzické úrovni, většinou ale ty hlavní změny nastávají v lidské psychice. Díky nezpracovaným negativním emocím člověk tzv. "vykreslí obraz" léku na psychické úrovni a ten více či méně rychle ovlivňuje psychosomaticky biochemické procesy v lidském těle. Umožňuje tak vznik patologických změn organizmu a vykreslení obrazu homeopatického léku i na fyzické úrovni. Vrstva je tedy konstituce získaná.

Člověka zde musíme vnímat jako psycho-bio-energetický systém, který se v čase patologicky vyvíjí. Důležitá je tu dynamická síla procesu, avšak i méně intenzivní negativní pocit vás dokáže během let bezpečně zabít. Tyto patologické vývojové vrstvy jsou popsatelné v obrazech homeopatických léků, kdy můžeme vidět, jak po obrazu psychickém následuje i obraz fyzický. Člověk se dostává do obrazu vrstvy homeopatického léku a čím je vrstva silnější, tím výrazněji viditelná. Často se tváří jako dominantní obraz, který je neměnný. Nenechme se ale oklamat, protože jak říkal náš předchůdce Herakleitos z Efezu: "Panta rhei- vše plyne.”

Abychom mohli u člověka nalézt homeopatickou vrstvu, musel pan Opelka zásadním způsobem změnil způsob tzv. repertorizace. Ten je také vyučován v České škole klasické a postklasické homeopatie, kterou pan Opelka založil. Nehledáme tedy již nejčastěji zastoupený lék napříč celým spektrem, ale lék, který odpovídá a je nejčastěji zastoupený na fyzické a psychické úrovni v současnosti. Stejným způsobem postupujeme dále do minulosti. Zde můžeme sledovat zajímavý fakt, a to, že symptomy fyzického těla nemusí odpovídat symptomům psychické sféry. Nastává to v situaci, kdy vzniká nová vrstva, která se vzniká díky teleologické insuficienci napřed v psychice a s určitým zpožděním se viditelně projevuje na fyzickým těle.

Pro vývoj homeopatických Vrstev je charakteristické, že každá následující vrstva má nižší frekvenci než vrstva předcházející. Přechod mezi vrstvami je plynulý, nominalistický, a tím se často nedá přesně určit přechodová hranice. Naprosto zásadní je, že každá vrstva během svého vývoje stále snižuje svou frekvenci a obrazy mění postupně svou podobu.

Patologie se u lidí, zvířat, ale i jiných systémů vyvíjí stejným způsobem. Tento vývoj ze skupiny do skupiny, pojmenování jednotlivých skupin, popis včetně přiřazení léků a popsání jejich psychických i fyzických obrazů pochází jednotně z autorské dílny Pavla Opelky.

Plyny 1

Vše začíná v obrazech homeopatických léků ze skupiny, kterou pan Opelka pojmenoval PLYNY 1 (P1). Tyto léky pokrývají prenatální období a zásadním způsobem ovlivňují budoucí charakter člověka.

Rostliny

Následující etapa je charakteristická vysokou frekvencí odpovídající energii homeopatik ze skupiny nazvanou Rostliny. Výrazná energie velmi dobře pokrývá období dětství nebo akutní  stavy fyzické či psychické. Typickým příkladem pro dětství je např. lék s názvem Pulsatilla, zanechávající své ,,mamánkovské” stopy často po celý zbytek života. Dalším lékem je např. Belladonna, velmi používaný pro svou vlastnost rozpouštět velké uskupení vitální síly. Ty jsou často způsobené infekcemi, a proto tento lék pokrývá i první etapu zánětlivých stavů.

Soli

Třetí fází vývoje je skupina nazvaná Soli. Charakteristická etapa ,,krystalizace” vývoje těla, kostry, vývoje mozku a jeho schopností. Zdravotní patologie se vedle deformací těla, poruchami metabolismu sodíku, vápníku a hořčíku, projevuje častými akutními stavy. V psychické oblasti dochází k formování charakteru a nastavení bodu sebevědomí. Bodu o něhož se už po celý život bude odvíjet vlastní sebehodnocení, ale i hodnocení okolního světa.

Kovy

Čtvrtou fází vývoje patologie je skupina nazvaná Kovy. Silnou charakteristikou této vrstvy je, že patologie se zde dostává do své chronické podoby, čímž začne být velmi viditelná. Pro kovy platí silný pocit odporu (rodina, rodiče, život ) s myšlenkou, že tento nepříznivý stav musí vydržet. Tato patologická fáze bývá u lidí dlouhá i několik let. Po tuto dobu se každý člověk pere s myšlenkou, která stále sílí a to je pocit marnosti. Pociťujeme-li tento pocit dlouhodobě, silně se tím snižuje schopnost regenerace našeho organismu.  

Kália

Pátým vývojovým stádiem patologie jsou KÁLIA. Jejím charakterem je, že patologie fyzická a psychická se stává velmi viditelnou. Zároveň zde již naplno jede její chronicita. Pocit marnosti, který je pro Kália typický, se zde projevuje již naplno. V první fázi zvýšenou aktivitou a nadšením z každé nové aktivity, či fanatickým ulpíváním na činnostech, aktivitách či filozofiích, které mají zahnat pocit marnosti a vlastní bezvýznamnosti. V druhé polovině Kálií již naplno projevuje marností a s tím, více či méně souvisejícími depresemi a těžkou fyzickou patologií. Vývojová fáze Kálií znamená naplno rozjetý zánik jakéhokoliv systému - rozpad kostry, tělesných orgánů, firmy ale i např. národa. Vznikají totalitní systémy snažící se zabránit zkáze za každou cenu, čímž urychlují přechod do další patologické fáze.

Halogeny

Dalším vývojovým stádiem patologie jsou Halogeny (např. Fluor, Chlor a další...), jejímž charakterem je již velmi viditelný rozpad a zánik jakéhokoliv systému doprovázené rychlými soudy a silnými vzteky. Nemoc či jiná patologie již zcela ovládá systém, který často nereaguje na léčbu alopatickou nebo homeopatickou, pokud tedy nejsou použita homeopatika halogenového charakteru. Tento proces může probíhat na povrchu, středem celého tělesa nebo uvnitř. Podle charakteru účinku konkrétního halogenu je intenzita patologie velmi silná.

Plyny 2

Poslední fází jakéhokoliv vývoje je opět skupina homeopatických léků z tzv. PLYNŮ 2 (P2). Zde vidíme nejpokročilejší fázi nemoci a patologie systémů, kdy dochází k jejich rozpadu a zániku. Homeopatie v Nauce o vrstvách je výrazně podobná a tématicky propojená s vývojovou psychologií, sociální antropologií a sociologií. Z literatury těchto věd můžeme směle a bohatě čerpat, ale i klidně se inspirovat k úvahám o patologických stavech systémů a společností.

Je nutné znát skupinovou charakteristiku jednotlivých kategorií, tedy vše co mají společného rostliny, soli, kovy, kália, halogeny, což pana Opelku vedlo k nutnosti systematizace a strukturalizace Materie medici. Souhrnem těchto poznatků vznikl naprosto unikátní pohled a klíč k řešení i těch nejzávažnějších patologických projevů.

Vrstvy jsou konstituce získané a vhodně vybraným homeopatickým lékem a potencí léku ji lze odstranit. Postupem času ovšem narazíme na na obraz léku, který již nelze odstranit a to je Forma.

Nauka o Formách

Formy jsou konstituce vrozené, tedy získané genetickou dispozicí po jednom z rodičů, která je dominantnější, ale samozřejmě tu je patrný i genetický vliv druhého rodiče. Jedná se o soubor antropologického typu, psychických a fyzických dispozic. Tuto Formu najdeme pod vrstvami jako konstituci, kterou nikdy neodstraníme. Základ nacházíme v Hahnemannově nauce o miasmatech. Homeopatie je tu velmi podobná antropologii a jejím antropologickým typům a vzdáleně genetice a její haploskupinám (R1a, R1b). Po tisíce let žili lidé v izolovaných oblastech, kde se upevňoval díky příbuzenským vazbám a vlivem prostředí nejen jejich fyzický vzhled, ale i dispozice k určitým onemocněním. V Evropě rozeznáváme několik miasmatických skupin:

Luetické miasma

Antropologicky se jedná o tmavý typ, tmavé oči, tmavé vlasy. Geneticky zde jsou procentuálně vyšší dispozice k horší funkčnosti ledvin, močových cest a měchýře. Horší je také kvalita nervové soustavy. Na psychické rovině vidí sklony k destrukčnímu chování v podobě vzteků, zkratů v chování a poruchy myšlení. V dostředivé polaritě vidíme projevy sebedestrukce, často v podobě autoimunitního onemocnění. Pravděpodobně se během tisíciletí toto miasma rozdělilo na několik antropologických malinko odlišných skupin, které nazýváme Formy.

Forma Mercurius

Jedná se o tmavý typ, tmavé oči i vlasy se sklony k černání zubů. Genetické dispozice jsou slabší ledviny a a močové cesty. Horší vodivost je i nervové soustavy což se projevuje hromaděním napětí v psychické oblasti a následnými výbuchy vzteku, někdy i zkraty v chování. V mírnější podobě tomu říkáme temperament. Antropologové jej nazývají tzv. Středomořským typem.

Forma Lachesis

Tmavý štíhlý typ s tmavými vlasy, tmavýma, někdy i modrýma očima. Antropolog Wolf tuto skupinu považuje za zbytky Keltského obyvatelstva ve střední Evropě.

Forma Tarentule

Velmi štíhlý tmavý typ. Díky genetické dispozici snadno podléhá nervovému přetížení, které uvolňuje častými pohyby končetin.

Magnesium sulfuricum

Tmavý typ s tendencí k zažívacím problémům a k nadváze nese velké množství sykotických symptomú. Viditelným rysem bývá brzké šedivění vlasů a vousů.

Sykotické miasma

Antropologicky se jedná o většinu světlých typů v Evropě. Světlé vlasy, oči a skony k pravostrannosti je charakteristickým rysem této široké skupiny. Geneticky jsou  disponováni k poruchám trávení a metabolismu. Snad právě proto je jejich charakterem je jistá dávka poživačnosti a ambicióznosti. Během tisíciletí se toto miasma rozdělilo na několik konkrétních skupin.

Forma Lycopodium

Světlý typ, vysoké postavy, světlých vlasů a očí, výrazná pravostrannost. Vše na pravé polovině těla je výrazně slabší, tedy i funkce jater. Což výrazně ovlivňuje trávení tuků a cukrů. V psychické oblasti vidíme výrazný perfekcionismus a ambicióznost. Lycopodium je jedním z nejčastějších antropologicky světlých typů v Evropě.

Forma Magnesium phosphoricum

Pro tuto světlou formu je typická mírná pravostrannost a sklony k nadváze. Výrazné jsou také problémy s metabolismem vápníku, tedy i s kostrou a klouby. Těžištěm této skupiny je severní část Evropy.

Forma Naja

Ve střední a Východní Evropě se objevuje forma Naja. Světlý typ s problémy v oblasti žaludku, sklony k podezřívání a uzavřenosti.

Tuberkulinové miasma

Zatím nejmenší a zdá se vývojově nejmladší miasma s geneticky nejslabšími místy v systému, které jsou plíce a srdce. Jedná se o světlý typ se štíhlou postavou a vysokou lebkou. K poruchám metabolismu vápníku a proteinů se zde přidávají i problémy s plícemi. Toto miasma se zatím vyvinulo v jedinou známou Formu.

Forma Phosphorus

Homeopatický lék Phosphorus můžeme použít na jakéhokoli člověka s problémy v oblasti plic a s psychickým pocitem nedostatku lásky. Což v kombinaci s kovy, minerály a kálii z něj dělá jeden z nejčastěji používaných léků hlavně pro léčení našich malých pacientů v klasické i postklasické homeopatii. Shodou okolností sedí na antropologickou skupinu původem z jižní Skandinávie. Dnes rozšířená migračními vlnami i v jiných oblastech Evropy. Vysoká, štíhlá postava, světlé vlasy a oči. Jižní Itálii a na Sicílii je možná i tmavovlasá forma. Pravděpodobně jako následek Normanských vlivů.

Nauka o celku a jednotlivostech

Po několika letech výzkumu došel pan Opelka k důležité změně ve vnímání psycho-bio-energetického systému zvaný člověk. Konkrétní vývojovou patologickou Vrstvu rozdělil na celek a jednotlivosti, z kterých se tento celek skládá. Jednotlivostí se zde rozumí konkrétní fyzické orgány. Charakteristické pro tyto jednotlivosti je, že mají  do jisté míry individuální patologický vývoj. Tato patologie může vzniknou pouze na fyzické úrovni, špatnou stravou, úrazy, nebo fyzickou námahou. Častěji však vlivem psychosomatiky, způsobem, kdy příčina patologie je na psychické úrovni. Což způsobuje, že patologie je zde více nebo velmi viditelná.

Vybraný lék dle Opelkovy metody postklasické homeopatie musí samozřejmě odpovídat symptomům na fyzické i psychické úrovni jednoho léku tak, aby byl zachován holistický princip. Patologický vývoj jednotlivosti zde kopíruje stejný princip jako u vrstev, tedy plyny (P1), kytky, soli, kovy, kália, halogeny a plyny (P2). Při výrazné patologii může vývoj této jednotlivosti předběhnout i o několik patologických fází. Zásahy postklasické homeopatie, zaměřené na jednotlivost, zde dosahují velké přesnosti. Což musí být zohledněno při rychlosti postupu dávkování léků. Protože čímž přesnější zásah do systému, tím větší reakce, která může přinést velký otřes pro celý systém. Pokud se na dvou či třech jednotlivostech objeví stejný lék, je to známka vývojové Vrstvy.

Tato vývojová fáze přinesla mnoho změn. Opět musel změnit způsob odebírání případu, které je zapisováno strukturovaně tak, aby bylo možné vytvořit podle tohoto zápisu již zmíněnou Časoprostorovou mapu vývoje patologie. Bylo také nutné vytvořit nauku o systémech a jejich patologických projevech. Tedy systematologii, která je tak vlastní čínské tradiční medicíně, a která naprosto schází v evropském myšlenkovém kontextu. Pokud tedy chceme vnímat člověka jako psycho-bio-energetický systém, který se vyvíjí v čase, musíme zkoumat vzájemné vztahy jednotlivých částí a projevy patologických procesů uvnitř systému. Velkou oporou je tu matematická nauka o množinách, v našem podání tedy přesněji řečeno model množin které se vyvíjejí v čase. Absence nauk o systémech je typická pro evropský platonsko-aristetolovký styl myšlení, pro který je vlastní jeho redukcionalistický postoj k jakémukoli systému na jednu jedinou výslednou hodnotu, která je následně prohlášena za dokonalou, nebo nedokonalou a je eliminována, často i doslova. Neboť tento způsob myšlení vede k redukcionalisticky totalitního myšlení, vzniku totalitních režimů a i dnes způsobuje neustálé problémy v oblasti politiky, ekonomie i léčení.

Pro zachování funkčnosti systému je nutné ,,umravnit” aristotelovskou logiku a zbavit ji tím možnosti přílišného redukcionalismu. Museli jsme tedy vstoupit na pole vícehodnotové logiky, která zachovává  systémy v plnosti. Zásadní změnou prošla také Materie medica i Repertorium, která jsou přísně strukturované podle našeho holistického principu ,,co je nahoře je i dole”.

Nauka o Liniích

Posledním stupněm v České škole klasické a postklasické homeopatie je nauka o Homeopatických Liniích. Tato nauka byla inspirována kapitolou Choroby v Repertoriu obsahující léky, které jsou nejčastěji používané u konkrétních onemocnění, dále pak matematickým modelem množin, psychosomatikou a Naukou o systémech. Je založeno na skupinové analýze vzniku a průběhu konkrétního onemocnění, v jeho psychické i fyzické úrovni a na jejích patologicky vývojových fázích, které během tohoto procesu opět vykreslují tématicky patologický vývoj, podle stejných projevů, který již známe, a to tzv. od plynů do plynů.

V principu doplňuje široký Kentův model, který pokrývá celý život daného člověka. Přesnější vývojovou Vrstvu, která pokrývá určitou životní etapu. Velmi přesný zásah do jednotlivosti a o méně přesný zásah, který je však tematický a psychosomaticky pokrývá vývojovou fázi konkrétní nemoci. Patologický stav, kterou Linie pokrývá, je jistou část podsystému, která může pokrývat i několik jednotlivostí, každou jinou intenzitou. Dohromady však vytvářejí charakteristický psychosomatický obraz konkrétní nemoci, se svými biochemickými hodnotami.

Tedy na principu příkladu - co je vlastní všem astmatikům, psychosomatické téma astma, tedy strach z toho co k nám přichází a my víme, že je nad naše síly. Které se může shodovat, ale i lišit od individuálního zásahu do jednotlivosti protože se neprojevuje stále, ale pouze psychosomaticky podmíněno v určité dané situaci.

První Linie vznikaly jako jednoduchý zápis etap vývoje nemoci v časové ose pokryté konkrétními homeopatickými léky. Současná podoba Linií je tvořena pečlivě vybranými a ověřenými léky, které nejlépe pokrývají patologické vývojové etapy v projevu odstředivosti i dostředivosti a vytvářejí tedy holistický trojrozměrný model konkrétního onemocnění. V současné době existuje několik desítek Linií (např. Linie astmatu, Linie zeleného zákalu, aj.) a jejich znalost umožňuje začínajícím kolegům dosahovat procentuálně vysoké míry úspěšnosti při léčbě konkrétních onemocnění.