Ondřej ze Svatého Viktora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ondřej ze Svatého Viktora
Úmrtí 1175
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Původně svatoviktorský kanovník Ondřej († 1175) byl opatem v jedné z anglických fundací, v opatství Wigmore. Byl Hugonovým žákem, s nímž by Hugo sám asi jen stěží souhlasil. Ondřej je snad jediným ze svatoviktorských kanovníků, který opravdu zdůraznil historický aspekt textu. Učil se u židovských rabínů. Byl to přesně ten typ „literáta“, teologa, který se příliš zaobírá samotným textem a jeho „literou“, proti kterému Hugo namířil několik pasáží svého Didascalica. Podle některých svých současníků, mezi něž se řadil například i Richard, se vracel k “liteře, která zabíjí”, byl příliš „židovský“. Klíčem k Písmu a k proroctví totiž je Kristus. A jelikož Židé Krista nepřijali, nemají klíč k pochopení Písma a nerozumí mu. Proto i každý, včetně Ondřeje, který se uchyluje k liteře textu, zříká se interpretačního klíče a nemůže nikdy proniknout k jeho pravému významu. Ondřej je přitom jednou z prvních holubic, které předznamenávají oddělení exegeze a dogmatiky, oddělení vědy (v pozdějším slova smyslu) od víry, i když si to zřejmě sám ještě neuvědomoval.

Přesto došel Ondřej záhy uznání a ocenění. Uznale o něm hovoří a citují ho Petr Comestor, Petr Cantor, Adam Scotus, Štěpán Langton a jiní.

Jelikož existuje jen velmi málo zmínek o Ondřejovi v mně dostupné literatuře, mohu uvést pouze jediný příklad Ondřejovy exegeze, zato však velmi výmluvný. Zatímco Richard ve svém spise De Emmanuele (což byla odpověď na Ondřejovu doslovnou interpretaci Izaiášova textu) volí duchovní výklad proroctví o Emanuelovi a spatřuje v souladu s tradicí sahající až k Origenovi v osobách dvou králů démony, Ondřej preferuje “historický smysl” a spatřuje v nich „jen dva pozemské krále“. Richard sice přiznává, že z historického hlediska se opravdu jedná o dva pozemské krále, ale váhu přikládá až duchovnímu výkladu. Tento krok, totiž přechod od historie k alegorii, falsi christicolae iudaizantes, jak Richard své protivníky nazývá, odmítají učinit, pokud text tuto možnost výslovně neumožňuje.

Související články[editovat | editovat zdroj]