Olivier Meyer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olivier Meyer
Narození22. srpna 1957 (66 let)
Povolánífotograf
Webová stránkawww.omeyer.fr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Aguigui Mouna
Hubert Reeves

Olivier Meyer (* 22. srpna 1957) je francouzský fotograf. Žije a pracuje v Paříži ve Francii.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jeho fotoreportáž byla poprvé publikována v časopise France-Soir Magazine[1] a následně v deníku France Soir v roce 1981.[2] Od roku 1989 společnost Éditions Marion Valentine produkovala výběr jeho černobílých fotografií z Paříže jako pohlednice.[3]

Často potkával fotografa Édouarda Boubata na pařížském Ile Saint-Louis a v laboratoři Publimod na rue du Roi de Sicile. Když Boubat viděl jeho fotografie, řekl mu: „Na konci dne všichni děláme totéž...“[4] Když byl v roce 2007[5] uveden v magazínu Le Monde 2 jeho práce, všiml si toho majitel galerie Charles Zalber[6] který vystavoval své fotografie v galerii Photo4 spravované Victorem Mendèsem.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho práce spočívá v tradici humanistické fotografie[7] a pouliční fotografie s použitím stejného materiálu jako mnoho předchůdců tohoto stylu: černobílý film Kodak Tri-X, bromido stříbrné tisky na barytový papír, fotoaparáty Leica M3 nebo Leica M4 s 50 nebo 90 mm objektivem. Tenká černá čára lemující tisky dokazuje, že obrázek nebyl oříznut.

Inspiraci mu poskytli Henri Cartier-Bresson, Édouard Boubat nebo Saul Leiter.[8] Jeho portrét Aguiguiho Mouny, který vyplazuje jazyk podobně jako Albert Einstein, byl publikovaný v pohlednicové podobě v roce 1988.[9] Následně jako ilustrace v knize Anne Gallois[10] sloužil jako plán pro šablonu umělce Jefa Aérosola v roce 2006[11] následně jako reprodukce v knize VIP.[12] Jeho fotografie byly vystaveny v galerii Photo4 v Paříži v dubnu 2008 a znovu v lednu 2010[13] spolu s fotografiemi Ralpha Gibsona.

V září 2012 uspořádala galerie Dupif v Paříži exkluzivní výstavu jeho děl[14] u příležitosti vydání knihy Paris Nothing new (Paříž, nic nového).

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Židovské muzeum Belgie, Brusel, Belgie[15]
  • Musée de la photographie à Charleroi, Belgie[16]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Olivier Meyer, Paris Nothing new (Paříž, Nic nového), vyd. Letzalem, 2012.[17] Kniha černobílých fotografií Paříže, některé nedávné, ale s výběrem témat a pozadí, které se vyhýbají jakémukoli odkazu na moderní svět, proto podtitul Nic nového.[18]
  • Olivier Meyer, Kotel Beyond the wall, vyd. Letzalem, 2012.[19] Sbírka černobílých fotografií doplněných otázkami ohledně Kotelu, nazývaného také Západní zeď, je pozůstatkem jeruzalémského chrámu. Podtitul Za zdí odkazuje na otázky, které evokují duchovnost schopnou překonat zeď z kamenů.
  • Olivier Meyer, London Nothing new (Londýn, Nic nového), vyd. Letzalem, 2015.[20] Kniha černobílých fotografií Londýna, předmluva sběratele Alaina Dercourta, rozhovor fotografky Patricie Frischerové, zakladatelky a koordinátorky San Diego Visual Art Network v Kalifornii.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Benjamin Vautier, 2019
    Benjamin Vautier, 2019
  • Benjamin Vautier
    Benjamin Vautier
  • George Whitman
    George Whitman
  • Grand Central Terminal
    Grand Central Terminal
  • Howard Greenberg
    Howard Greenberg
  • Jack Lang, 2019
    Jack Lang, 2019
  • Jean Pierre-Bloch
    Jean Pierre-Bloch
  • Jean-Jacques Sempé, 2016
    Jean-Jacques Sempé, 2016
  • Maurice Biraud
    Maurice Biraud

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Olivier Meyer na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Arnauld Dingreville. Pour eux, les voleurs, c'était la routine (Catching shoplifters was their job). France-Soir Magazine. 5 September 1981, s. 32–35. (francouzsky) 
  2. ↑ Le drame des Halles (Drama in Les Halles). France-Soir. 29 December 1981, s. 2. (anglicky) 
  3. ↑ Flower seller boulevard des Capucines (1979), Two nuns rue de Sèvres (1985), Aguigui Mouna rue Mouffetard (1988)
  4. ↑ AIM, Lara. Paris, nothing new d'Olivier Meyer [online]. Actuphoto [cit. 2014-01-23]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ Olivier Meyer. Paris à tout prix (Paris at any price). Le Monde 2. 25 August 2007, s. 62–63. (francouzsky) 
  6. ↑ Until his death in 2011 Charles Zalber ran the Lucie Weill & Seligman gallery, founded in 1930 at the 6 rue Bonaparte in Paris, next door to the gallery Photo4 at 4 rue Bonaparte
  7. ↑ MALLET, Caroline. Paris en noir & blanc. Réponses Photo. September 2012, s. 19. (francouzsky) 
  8. ↑ MEYER, Olivier. Official website [online]. [cit. 2013-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ GALLOIS, Anne. Aguigui Mouna. Bordeaux: Les Dossiers d'Aquitaine, 1997. ISBN 2-905212-34-9. S. 125. 
  10. ↑ GALLOIS, Anne. Mouna. Paris: Clancier-Guénaud, 1988. ISBN 2-86215-137-8. 
  11. ↑ AÉROSOL, Jef. Mouna Aguigui [online]. flickr.com [cit. 2013-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ AÉROSOL, Jef. V.I.P.. Paris: Editions Alternatives, 2007. ISBN 978-286227-517-8. 
  13. ↑ Exhibitions at Galerie LWS [online]. Photography-now [cit. 2014-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Nothing new [online]. [cit. 2015-02-16]. Dostupné online. (French) 
  15. ↑ Musée juif de Belgique, official website [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Musée de la photographie à Charleroi, official website [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ MEYER, Olivier. Paris, Nothing new. Paris: Editions Letzalem, 2012. ISBN 978-2-9541137-1-5. 
  18. ↑ Paris nothing new. periodikum??. Fusac, 6 November 2012, s. 28. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (French)  Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
  19. ↑ MEYER, Olivier. Kotel, Beyond the wall. Paris: Editions Letzalem, 2012. ISBN 978-2-9541137-0-8. 
  20. ↑ MEYER, Olivier. London, Nothing new. Paris: Editions Letzalem, 2015. ISBN 978-2-9541137-2-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olivier_Meyer&oldid=22316213“