Karavan

Karavan

Campervan, mobile home

Karavan (obytný přívěs, obytný automobil) je mobilní stavba sloužící k rekreačním účelům nebo jako mobilní zázemí. Karavany se člení na přípojná vozidla - obytné přívěsy a obytné automobily. Obytné přívěsy definuje nařízení EU 858/2018 jako podkategorii SE - podkategorie vozidel zvláštního určení, spadajících do kategorie přípojných vozidel kategorie O, a technicky je lze dělit ještě na jedno či vícenápravové. Obytné automobily definuje stejně jako obytné přívěsy nařízení EU 858/2018 jako podkategorii SA - podkategorie vozidel zvláštního určení, spadajících do kategorie vozidel M a můžeme je také kromě zákonných kategorií vozidel, dělit také podle technického provedení na integrované, polointegrované, alkovny a obytné vestavby. Vyskytuje se mnoho modifikací všech typů.

Historie

Obytné povozy byly známé již v polovině 19 století. První karavan na světě, určený čistě pro rekreační účely byl pod názvem The Wanderer vyrobený v roce 1885 podle návrhu bývalého skotského námořního důstojníka Dr. Williama Gordana Stablese. Devítimístný, 30 stop dlouhý karavan byl vyroben z mahagonového a javorového dřeva, natřený černou a zlatou barvou. Byl tažený dvěma koňmi a spřežení urazilo 1300 mil dlouhou trasu mezi Twyfordem, Buckinghamshire a Inverness.

14. června 1907 je na 72 Stamford Brook Road v Londýně, v domě advokáta, novináře a příznivce venkova J. Harrise Stoneho, pod názvem The Caravan Club of Great Britain and Ireland první karavan klub na světě. Velká Británie se tak stává průkopníkem a kolébkou karavaningu.

V roce 1919 měla prvenství ve výrobě technicky dokonalejších karavanových přívěsů britská firma Eccles. Ve stejném roce započala firma Grosvenor se sériovou výrobou obytných vozů, přestavěných sanitních vozů z již nepotřebné armádní výzbroje.

Rozvoj karavaningu byl celosvětový, v Austrálii se první známý obytný vůz datuje k roku 1929 a v Americe se ve 30 letech staly velmi populární tzv. Teardrop trailery. Lehké obytné přívěsy, jejichž plány byly zveřejněny a lidé si je mohli sestavit i doma svépomocí.

V roce 1931 rozjíždí v Německu nejprve výrobu karavanových přívěsů, později i obytných vozů Aris Dethleffs a v roce 1933 vznikla mezinárodní organizace campingu a caravaningu a tehdejší Československo se stalo jedním ze zakládajících členů.

Obytný přívěs Karosa W4 Dingo

Meziválečnou a válečnou výrobu karavanových přívěsů v Československu reprezentovala zejména tehdejší firma Sodomka, která od roku 1937 vyráběla obytné přívěsy typu W1 a W2. Označení W znamenalo weekendový vůz a těchto obytných přívěsů bylo vyrobeno necelých 60 kusů. Poté firma Sodomka představila v roce 1942 typ W3. Tento obytný přívěs byl součástí válečné výroby a používal se jako laboratoř, štábní vůz nebo spojovací centrála. Německé armádě firma dodala 70 kusů.

V roce 1959 započala výroba prototypu obytného přívěsu Karosa W4 Dingo. Prototyp tohoto obytného přívěsu se poprvé představil v Kyjevě na výstavě Československo v roce 1960. O rok později, byl prezentován na strojírenském veletrhu v Brně. Vyrobena byla ale pouze malá série v roce 1961 v továrně Karosa Hořice. Centrální část střechy tohoto obytného přívěsu byla výklopná a průsvitná. Přívěs měl pět oken a jedno ve dveřích. Sklolaminátová budka byla na ocelovém podvozku, celková délka s ojí byla 3,7 metru a přívěs vážil i s vybavením 400 kilogramů. Nástupnická firma firmy Sodomka, Karosa Vysoké Mýto vyráběla i karavan Racek 300, jehož výroba v roce 1971 definitivně skončila.

Škoda 1203 Camp

První sériově vyráběný obytný vůz v Československu byla upravená Škoda 1203 Camp vyráběná v TAZ Trnava, jejíž výroba začala ve druhé polovině 70 let 20 století a vyrobeno bylo jen zhruba 100 kusů.

V 80 a 90 letech 20 století se jako obytné vozy používaly po domácku přestavěné různé typy vozů Avia.

V dnešní době působí na evropském trhu velké množství výrobců jak karavanových přívěsů, tak obytných vozů, v nejrůznějších modifikacích a segment obytných vozů se rozšířil i o dodávkové vozy, které jsou buď vyráběné výrobci jako originální kusy, nebo se využívají nejrůznější modifikace dodávkových vestaveb.

Vybavení

Většina karavanů je standardně vybavena kuchyní s dřezem, tekoucí vodou, plynovým vařičem, lednicí s trojkombinací (dle zdroje napájení 12 V, 230 V, plyn), chemickým WC a umyvadlem, většinou plynovým topením (může být i elektrické), u větších karavanů koupelnou, nebo sprchovým koutem, a samostatnou ložnicí. U menších je stolek po rozložení sloužící jako postel. Nadstandardní výbava může zahrnovat např. rozvody teplé vody včetně bojleru (elektrický nebo plynový), sprchu v koupelně, klimatizaci, solární panel apod.

Napájení

V karavanech bývají rozvody 12 V i 230 V. Pro 12 V slouží nástavbová trakční baterie. Pokud je karavan s tažným vozidlem propojen pomocí 13 ti pólové zásuvky, může být napájen i 12 V z vozidla. V karavanech může být i tzv. měnič napětí, který 12 V stejnosměrných převede 230 V střídavých. Karavan má možnost, pomocí externí elektrické zásuvky připojení na elektrickou síť 230 V, která umožní napojit palubní 230 V rozvod karavanu prodlužovacím přívodem do běžné elektrické zásuvky. Potom je možné používat v karavanu běžné elektrické spotřebiče.

Použité materiály

Stěny karavanů jsou tvořeny více vrstvami materiálů (tvoří tzv. sendvič). Vnější strana je z hliníkového plechu, vnitřní strana bývá obložena slabou překližkou. Prostor mezi je vyplněn polystyrenem. Pro nábytek se používají lehké překližky, nebo kompozitní WPC (Wood-Plastic Composite) materiály, složené ze dřeva a polymeru, např. v poměru 60 % dřevní hmoty a 40 % HDPE (High Density PolyEthylen), nebo desky MDF (Medium Density Fireboard) s povrchovou úpravou.

Odkazy

Související články

• Hausbót
• Maringotka
• Obytný vůz

Externí odkazy

• Slovníkové heslo karavan ve Wikislovníku
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karavan na Wikimedia Commons

Autoritní data	BNF: cb119826250 (data) GND: 4066810-1 LCCN: sh85137169 NLI: 987007546091905171