Přeskočit na obsah

Obří viry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Schéma prvního objeveného obřího viru – mimiviru
Elektronová mikrofotografie viru Mimivirus s jasně viditelným vláknitým obalem
Náčrt viru Pithovirus sibericum
Srovnání velikosti megaklothoviru s dalšími obřími viry, bakterií Escherichia coli a virem HIV

Obří viry je obecné označení pro viry, které velikostí a často i počtem genů převyšují nejmenší bakterie. Jejich objev relativizoval dříve ostrou hranici mezi buněčným a nebuněčným světem.[1][2]

Většina obřích virů napadá měňavkovité prvoky rodu Acanthamoeba, jehož zástupci patří mezi tzv. volně žijící améby. (Vyvolávají např. keratokonjuktivitidu,[pozn. 1] často prostřednictvím umělých kontaktních čoček.)

Objev obřích virů

[editovat | editovat zdroj]
  • Jako první byl v roce 2003 objeven velký virus pojmenovaný později mimivirus,[pozn. 2] resp. Acanthamoeba polyphaga mimivirus, protože byl nalezen v měňavkovci Acanthamoeba polyphaga. Pojmenování mimivirus vzniklo z anglického „mimicking microbe virus“ (virus napodobující mikroby; mimi … mimikry). Byl nalezen v měňavkovci v chladicí věži v Bradfordu v Anglii. Má průměr kapsidy kolem 400 nm.[3][4]
  • V roce 2011 následoval objev dalšího velkého viru, nazvaného později Megavirus, resp. Megavirus chilensis, který však dosud není všeobecně uznaný.[5] Megavirus chilensis má kapsidu o průměru 440 nm, genom megaviru obsahuje 1 259 197 párů bází a 1120 proteinových genů.
  • V roce 2013 objevil tým vědců vedený manželi Claveriovými (Chantal Abergel a Jean-Michel Claverie) další velký virus, přičemž J.-M. Claverie se účastnil již prvního objevu v roce 2003. Nazván byl pandoravirus a vytvořen rod Pandoravirus. Vědci vylovili z mořského sedimentu v ústí řeky Tunquen na pobřeží Chile Pandoravirus salinus a z bahna sladkovodního jezera v Austrálii Pandoravirus dulcis. Pandoravirus salinus je větší, má v genomu 2,47 milionu párů bází a 2556 proteinových genů; menší P. dulcis má v genomu 1,9 milionu párů bází a 1502 proteinových genů. Pandoraviry jsou objekty kapkovitého tvaru o velikosti kolem 1 mikronu, takže jsou pozorovatelné v běžném optickém mikroskopu. Vědci rod pojmenovali podle Pandořiny skříňky, protože objev obřích virů podle nich vypustil do světa spoustu nových otázek o původu života.[4]
  • V roce 2014 byl objeven obří vir s oválnou kapsidou o délce 1,5 mikrometru a šířce 0,5 mikrometru, což odpovídá malým bakteriím. Nacházel se ve vzorcích sibiřského permafrostu více než 30 000 let starých. Byl pojmenován Pithovirus sibericum – rodové jméno odkazuje na velkou nádobu, pithos, ve které staří Řekové uchovávali víno, obilí aj. Pithovirus je sice o 50 % větší než pandoraviry, ale s překvapivě malým genomem o velikosti 600 000 bází. Je zatím největším známým virem.[1][6]
  1. Infekční keratokonjuktivitida je vysoce infekční zánět spojivky a rohovky. Hlavním příznakem onemocnění jsou červené oči, pocit cizího tělesa v očích a svědění. Šíří se především fyzickým kontaktem, rukama.
  2. Byl vytvořen rod Mimivirus.
  1. a b Tvůrčí skupina popularizace vědy. Znovuoživení největšího viru všech dob. Český rozhlas [online]. 4. březen 2014 [cit. 2.9.2023]. Dostupné online. 
  2. LHOTSKÝ, Josef. Úvod do studia symbiotických interakcí mikroorganismů. Nový pohled na viry a bakterie.. Praha: Academia, 2015. 208 s. ISBN 978-80-200-2480-0. S. 48–51. 
  3. Bernard La Scola, Stéphane Audic, Catherine Robert, Liang Jungang, Xavier de Lamballerie, Michel Drancourt, Richard Birtles, Jean-Michel Claverie and Didier Raoult. A Giant Virus in Amoebae. Science. 28 Mar 2003, vol 299, no. 5615, s. 2033. doi: 10.1126/science.1081867
  4. a b MIHULKA, Stanislav. Mimiviry jsou out, teď vládnou pandoraviry!. OSEL [online]. 20.07.2013 [cit. 2.9.2023]. Dostupné online. 
  5. Mega beats Mimi for world's biggest virus. PhysOrg. October 10, 2011 [cit. 2. 9. 2023]. Dostupné z: https://phys.org/news/2011-10-mega-mimi-world-biggest-virus.html
  6. SIRUCEK, Stefan. Ancient Giant Virus Revived From Siberian Permafrost. National Geographic. March 3, 2014 [cit. 2. 9. 2023]. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/culture/article/140303-giant-virus-permafrost-siberia-pithovirus-pandoravirus-science

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]