Novohegelovství
Novohegelovství či novohegelianismus je široký a rozrůzněný filosofický proud z konce 19. a první třetiny 20. století, který se snaží obnovit a modernizovat Hegelův absolutní idealismus, mnohdy jako reakci na dobové šíření materialismu a pozitivismu. Není vždy zcela jasná hranice mezi novohegelovci a ortodoxními hegelovci.
Velká Británie[editovat | editovat zdroj]
Ve Velké Británii přerušuje toto hnutí dosavadní empirickou filosofickou tradici a počátkem 20. století naopak vyvolává prudkou reakci v podobě novorealismu, pragmatismu a zejména analytické filosofie. K nejvýznamnějším představitelům novohegelovství patří oxfordský profesor Francis Herbert Bradley (1846–1924), u něhož se originálně spojují motivy staré sensualistické tradice s hegelianismem, dále Bernard Bosanquet a J. M. E. McTaggart.
Itálie[editovat | editovat zdroj]
V Itálii zůstal idealismus vůdčím směrem až do druhé světové války. Hlavními představiteli zde byli Benedetto Croce (1886–1952) a Giovanni Gentile (1875–1944).
USA[editovat | editovat zdroj]
Významným představitelem novohegelovství v USA byl Josiah Royce.
