Narovnání (trestní právo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Narovnání je trestněprocesní institut, který upravuje zastavení trestního stíhání obviněného, jestliže byla mezi ním a poškozeným uzavřena dohoda o náhradě způsobené škody. Narovnání lze uzavřít jen v případě, kdy jde o přečin, musí však být schválen soudem, v přípravném řízení státním zástupcem, k čemuž i při splnění všech zákonných podmínek nemusí dojít. Narovnání je jeden z projevů tzv. restorativní justice. Zároveň se institut řadí mezi tzv. odklony, v zahájeném trestním řízení se nepokračuje a je vyřízeno bez vyslovení viny a tím pádem negativních důsledků pro pachatele.

Podmínky narovnání[editovat | editovat zdroj]

Před schválením narovnání jsou obviněný i poškozený vyslechnuti, zda s tímto řešením oba souhlasí a zda dohodu uzavřeli dobrovolně. Schváleno ale může být jen tehdy, když je takový způsob vyřízení věci vzhledem k projednávané trestní věci dostačující a když obviněný:[1]

  • se ke spáchání trestného činu přizná a nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě; zároveň není v rozporu s veřejným zájmem
  • poškozenému uhradí způsobenou škodu nebo odčiní jinou způsobenou újmu,
  • vydá případné bezdůvodné obohacení a
  • složí na účet soudu (státního zastupitelství) přiměřenou peněžní částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům (např. charita, školství, věda, kultura, ochrana zvířat, ekologie, náboženství, sport, oběti trestné činnosti apod.)

Správní trestání[editovat | editovat zdroj]

Obdobně je tento institut upraven ve správním trestání.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 309–312 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád
  2. § 85 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich