Mount Sidley
| Mount Sidley | |
|---|---|
 Mount Sidley, nejvyšší sopka Antarktidy | |
| Vrchol | 4285 m n. m. |
| Prominence | 2517 |
| Izolace | 944 km → Mount Gardner |
| Seznamy | Antarktické čtyřtisícovky #25 Ultraprominentní vrcholy |
| Poznámka | nejvyšší sopka v Antarktidě, člen Volcanic Seven Summits |
| Poloha | |
| Světadíl | Antarktida |
| Stát | — |
| Pohoří | Pohoří Výkonného výboru |
| Souřadnice | 77°2′24″ j. š., 126°6′ z. d. |
  Mount Sidley Poloha hory v Antarktidě | |
| Prvovýstup | 11. ledna 1990 |
| Typ | štítová sopka |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mount Sidley je nejvyšší sopka v Antarktidě a současně nejvyšší vrchol Pohoří Výkonného výboru v Zemi Marie Byrdové. Jedná se o masivní, převážně sněhem a ledem pokrytou štítovou sopku (resp. komplexní alkalický stratovulkán), považovanou za spící vulkán. Výška vrcholu se v literatuře uvádí přibližně 4 181–4 285 m n. m., nejčastěji 4 285 m.[1][2] Díky prominenci asi 2 517 m patří mezi ultraprominentní vrcholy Antarktidy.[3]
Mount Sidley je jedním z vrcholů tzv. Volcanic Seven Summits, tedy nejvyšších sopek jednotlivých kontinentů.[4]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Mount Sidley tvoří nejvyšší bod pohoří Výkonného výboru (Executive Committee Range), zhruba 80 km dlouhého řetězu vulkánů v centrální části Marie Byrd Landu ve vnitrozemí Západní Antarktidy.[1] Hora vystupuje z ledového příkrovu jako osamělý, široký kužel, který se zvedá více než 2 km nad okolní ledovcovou plochu.[5]
Sopka je převážně pokryta firnem a ledem, místy jsou odkryté strmé skalní stěny a lávové výchozy. Jižní stranu hory uzavírá výrazná kaldera o průměru asi 5 km, která vznikla při kolapsu vrcholové části vulkánu.[2][6] Na jihu se v rámci téhož pohoří nachází nižší Mount Waesche.[7]
Vrchol i svahy hory leží hluboko ve vnitrozemí antarktického ledového příkrovu a místo patří k nejodlehlejším vrcholům na Zemi – na rozdíl od známější sopky Mount Erebus u základny McMurdo zde v okolí nejsou žádné stálé vědecké stanice.[8]
Geologie
[editovat | editovat zdroj]Mount Sidley je součástí vulkanické provincie Marie Byrd Land a patří do širšího systému riftového vulkanismu v západní Antarktidě (West Antarctic Rift System).[9] Podle podrobných geologických a petrologických studií jde o komplexní alkalický vulkán tvořený převážně fonolitickými a trachytovými lávami s podružnými pyroklastickými uloženinami.[10]
Vývoj sopky probíhal zhruba v období posledních asi 1,5 milionu let a zahrnoval činnost několika překrývajících se sopečných center, z nichž dvě jsou spojena s vývojem kalder.[11] Převažují lávové proudy s drsným, balvanovitým povrchem (typ aa), místy se vyskytují také ignimbrita a spadové tufy.[7]
V současnosti není známa žádná historická erupce a Mount Sidley je považován za spící vulkán bez známek nedávné aktivity.[1]
Historie objevu a výzkumu
[editovat | editovat zdroj]Horstvo Výkonného výboru bylo zmapováno v rámci amerických leteckých a pozemních expedic do Marie Byrd Landu ve 30. letech 20. století. Mount Sidley objevil kontradmirál Richard Evelyn Byrd při průzkumném letu 18. listopadu 1934 v rámci své druhé antarktické expedice (1933–1935). Horu pojmenoval podle Mabelle E. Sidley, dcery Williama Horlicka, jednoho z hlavních sponzorů expedice.[12]
Podrobnější geologický výzkum probíhal zejména v 80. a 90. letech 20. století v rámci amerických a britských antarktických programů a vyústil v detailní popis stavby a vývoje sopky v pracích Pantera, McIntoshe a Smellieho.[7][10]
Výstupy a horolezectví
[editovat | editovat zdroj]Navzdory své výšce je Mount Sidley mezi horolezci poměrně málo známý – důvodem je extrémní odlehlost, logistická náročnost a cena expedic. Většina komerčních výstupů využívá leteckou dopravu z oblasti Rossova moře na přistávací plochy na vnitrozemském ledovci v blízkosti hory.[6][5]
První zaznamenaný výstup na Mount Sidley uskutečnil 11. ledna 1990 Novozélanďan Bill Atkinson jako člen podpůrného týmu amerického antarktického programu.[8] Druhý zdokumentovaný výstup proběhl až v roce 2010 a i poté zůstává počet úspěšných výstupů velmi nízký – většinou jde o malé skupiny snažící se dokončit seznam Volcanic Seven Summits.[13]
Na vrchol se obvykle vystupuje po méně strmých ledovcových svazích. Trasa vede přes úseky tvrdého ledovcového ledu a v závěru míjí pásmo ledovcových věží (seraků) pod vrcholovým hřebenem. Přestože technická náročnost není extrémní, podmínky (teploty často pod −25 °C, vítr, absolutní odlehlost) činí z výstupu vysoce náročnou polární expedici.[14]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 Mount Sidley [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 Mount Sidley, Executive Committee Range, Marie Byrd Land [online]. Mindat.org [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Antarctica Ultra-Prominent Summits – Mount Sidley [online]. Peaklist.org [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Volcanic Seven Summits – a personal view by James Stone [online]. [cit. 2025-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 Climb Mount Sidley – Antarctica’s Highest Volcano [online]. Antarctic Logistics & Expeditions (ALE) [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 Mount Sidley – Antarctica 4,285 m / 14,058 ft [online]. Madison Mountaineering [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 PANTER, K. S., McIntosh, W. C.; Smellie, J. L. Volcanic history of Mount Sidley, a major alkaline volcano in Marie Byrd Land, Antarctica. Bulletin of Volcanology. 1994, roč. 56, čís. 5, s. 361–376. Dostupné online. doi:10.1007/BF00326462. (anglicky)
- 1 2 GILDEA, D. Mountaineering in Antarctica: A Complete Guide. [s.l.]: Primento, 2015. ISBN 978-2-5110-3134-6. S. 251–253. (anglicky)
- ↑ LEMASURIER, W. E., Thomson, J. W. (eds.). Volcanoes of the Antarctic Plate and Southern Oceans. [s.l.]: American Geophysical Union, 1990. Dostupné online. ISBN 0-87590-172-7. S. 203–207. (anglicky)
- 1 2 PANTER, K. S., Kyle, P. R.; Smellie, J. L. Petrogenesis of a Phonolite–Trachyte Succession at Mount Sidley, Marie Byrd Land, Antarctica. Journal of Petrology. 1997, roč. 38, čís. 9, s. 1225–1253. Dostupné online. doi:10.1093/petroj/38.9.1225. (anglicky)
- ↑ SMELLIE, J. L. Eruptive history of Mason Spur, a Miocene–Pleistocene volcanic complex in the West Antarctic Rift System. Bulletin of Volcanology. 2022, roč. 84, čís. 40. Obsahuje srovnávací přehled zahrnující Mount Sidley. doi:10.1007/s00445-022-01601-4. (anglicky)
- ↑ Antarctica’s Tallest Volcano. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2015-02-08 [cit. 2025-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Climbers Target Mt. Sidley, Antarctica's Highest Volcano. ExplorersWeb [online]. 11. 1. 2024 [cit. 18.11.2025]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mt Sidley [online]. Adventure Consultants [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mount Sidley na Wikimedia Commons