Metoda pokus-omyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Počítačový graf vytvořený s metodou pokus a omyl

Metoda pokus-omyl (v angličtině trial and error) označuje způsob hledání řešení problému za pomocí náhodného testování všech potenciálních východisek.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Matematika[editovat | editovat zdroj]

Pokus-omyl je jeden z nejjednodušších možných algoritmů hledání položky v databázi. První umělé inteligence v šachu pokus-omyl do značné míry využívaly jako způsob, jak najít vítěznou strategii. Metodu pokus-omyl také původně využíval například britský tým pro rozluštění kódu Enigma. V jistém smyslu je metodou pokus-omyl i Aristotelova metoda pro nacházení odmocniny.

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

Mnozí filosofové vědy upozorňují na historickou skutečnost, že vědecké teorie jsou často podle vzoru Popperovy břitvy stále selektovány na ty, které projdou procesem vědeckého bádání, takže teorie, které dnes máme, v budoucnosti pravděpodobně zavrhneme. Popper sám se domníval, že tato selekce je přirozený způsob vývoje znalostí a nelze se ji vyhnout.

Podobně behavioristé staví svůj pohled na lidskou psychiku na tom, že děti získávají negativní a pozitivní impulsy na své ze začátku "náhodné" chování. Obecně vývoj společnosti může podobně jako klasická evoluce vést k lepším výsledkům jednoduchým přizpůsobováním (ať už společenské situace, kulturního výběru, nabídky médií, technologií nebo trhu) touhám jednotlivce.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Živé systémy využívají metodu pokus-omyl v mnoha ohledech: Vůbec biologická evoluce je svým způsobem pouze třídění funkčních biologických mechanizmů z náhodných dat, která jsou neustále generována mutacemi genomu. Pokus-omyl také aplikují organismy v efektu vzácného nepřítele, kdy se musí, podle vzoru teorie her, přizpůsobit ideální strategii pro skupinu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]