Lokomotivní vlak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lokomotivní vlak tvořený dvěma lokomotivami ČD Cargo v Hostivici-Litovicích na trati Hostivice – Rudná u Prahy

Lokomotivní vlak je zejména samostatná lokomotiva nebo skupina lokomotiv jedoucí jako vlak.

Na tratích české Správy železnic[editovat | editovat zdroj]

Na tratích české Správy železnic se lokomotivní vlaky označují příznakem Lv před číslem vlaku. Předpis SŽDC (ČD) D2 definuje lokomotivní vlak jako hnací vozidlo nebo skupinu hnacích vozidel (činných, pohotových k službě i nečinných) a případně k nim přivěšených přípojných nebo řídicích vozů, jedoucí jako vlak bez přepravy cestujících, nejde-li o soupravový vlak, nebo speciální hnací vozidlo (vozidla) a případně k němu přivěšená příslušející vozidla (např. ubytovací vozy) tvořící s ním provozní jednotku.[1]

Při dopravě speciálních vozidel jako vlak vlastním pohonem pojezdu se vede vlaková dokumentace jako u lokomotivních vlaků.[2]

Lokomotivní vlak jezdící pravidelně může být v grafikonu vlakové dopravy veden i jako vlak podle potřeby.[3] Lokomotivní vlak může jet v čase a pod číslem pravidelného vlaku, pokud v daný den nejede, a to i vlaku jiného druhu, nebo vlaku podle potřeby.

Výpravčí výchozí stanice lokomotivního vlaku musí vždy požádat provozního dispečera (výpravčího dispoziční stanice na tratích, kde provozní dispečer vlakovou dopravu stanicím neohlašuje) o přidělení čísla vlaku. Provozní dispečer nebo výpravčí dispoziční stanice pak oznámí technologické určení lokomotivy výpravčímu cílové stanice lokomotivního vlaku. Konkrétní číslo lokomotivního vlaku je možno použít v téže stanici a v témž dni jen jedenkrát.[4]

V případě mimořádností v drážní dopravě mají lokomotivní vlaky nejnižší prioritu ze všech druhů a kategorií vlaků. Pokud by však dodržením stanovené důležitosti lokomotivních a soupravových vlaků mohlo dojít ke zpoždění vlaku, pro který lokomotiva nebo souprava jede, mají tyto lokomotivní a soupravové vlaky stejnou důležitost jako vlaky, pro které jedou.[5]

Pro lokomotivní vlaky byla stanovena základní rychlost vlaků, která nesmí být překročena při sestavě jízdního řádu ani při jejich jízdě, na 80 km/h, vyjma zkušebních jízd a pokud pro daný druh vozidla není stanovena rychlost nižší.[6] Ani pokud lokomotivní vlak jel podle jízdního řádu vlaku jiného druhu, který měl povolenu rychlost vyšší, nesměl lokomotivní vlak překročit rychlost 80 km/h.[7]

V červenci 2013 byl předpis SŽDC (ČD) D2 nahrazen předpisem SŽDC D1. Jednou z výrazných změn, které nový předpis přinesl, je i změna základních rychlostí vlaků. Zatímco podle poslední verze předchozího předpisu byly základní rychlosti 160 km/h pro vlaky osobní dopravy, 120 km/h pro vlaky nákladní dopravy a 80 km/h pro lokomotivní vlaky, nově je pro všechny vlaky stanovena pouze hranice 160 km/h, s dílčími omezeními dle sestavy vlaku. V případě lokomotivních vlaků se tak základní rychlost zdvojnásobila. Dřívější omezení vyplývalo z toho, že lokomotivy používané na československé a české železniční síti nedisponovaly účinnějšími brzdami, takže jízda vyšší rychlostí byla možná až po spojení s lépe obrzděnými taženými vozidly. S příchodem lépe obrzděných nových lokomotiv stoupal tlak dopravců na odstranění tohoto omezení.[8]

Lokomotivní vlaky se nejčastěji vyskytují v nákladní dopravě, kde je běžná nepárovost vlaků.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SŽDC (ČD) D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy, schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997, účinnost od 28. 12. 1997, odst. 185
  2. SŽDC (ČD) D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy, schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997, účinnost od 28. 12. 1997, odst. 1136
  3. SŽDC (ČD) D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy, schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997, účinnost od 28. 12. 1997, odst. 162
  4. SŽDC (ČD) D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy, schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997, účinnost od 28. 12. 1997, odst. 190
  5. SŽDC (ČD) D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy, schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997, účinnost od 28. 12. 1997, odst. 187
  6. SŽDC (ČD) D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy, schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997, účinnost od 28. 12. 1997, odst. 187
  7. SŽDC (ČD) D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy, schváleno rozhodnutím generálního ředitele Českých drah dne 13. března 1997, účinnost od 28. 12. 1997, odst. 1065
  8. a b Petr Štefek: Změna základních rychlostí vlaků v Česku, Stránky přátel železnic, leden 2014