Kulovitý váček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kulovitý váček (sacculus) je váček v labyrintu vnitřního ucha obratlovců. Jedná se o část rovnovážného (vestibulárního) aparátu, uvnitř váčku je epitel s místem zvaným „makula“ – shlukem vláskových buněk.[1] Uvnitř váčku bývá přítomen tzv. otolit, konkrece uhličitanu vápenatého, která funguje podobně jako statolity v rovnovážných orgánech bezobratlých. Někdy (u ryb) otolit vyplňuje téměř celou dutinu váčku a jeho tvar může být používán pro určování druhů ryb.[2] Funkcí kulovitého váčku je vnímání polohy těla,[2] gravitace a lineárního zrychlování a zpomalování pohybu[3] (podobně jako podobný, ale větší utriculus, tedy vejčitý váček).

Lidský sacculus je sférického (kulovitého) tvaru, má na délku asi 2–3 mm. Je spojen s vejčitým váčkem pomocí tzv. ductus utriculosaccularis.[4] Ve vzpřímené poloze jsou řasinky vláskových buněk v kulovitém váčku uspořádány horizontálně, což je činí vnímavějšími vůči vertikálnímu pohybu (např. při seskoku z vyvýšeného místa – řasinky se ohýbají směrem nahoru). Z vláskových buněk se signál o pohybu převádí na příslušné neurony sluchově rovnovážného nervu, jímž putují do mozku.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KARDONG, Kenneth V. Vertebrates: Comparative Anatomy, Function, Evolution. 5. vyd. [s.l.]: The McGraw−Hill Companies, 2009. 
  2. a b ROČEK, Zbyněk. Obecná morfologie živočichů, Smysly [online]. Dostupné online. 
  3. GRAAFF, Van De. Human Anatomy. 6. vyd. [s.l.]: The McGraw−Hill Companies, 2001. S. 524. 
  4. ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. Praha: Grada, 2004. S. 619. 
  5. Graaff, V. D. (2001), s. 525-526