Přeskočit na obsah

Kudrnáč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Kudrnáč (rozcestník).
Kudrnáč
Kudrnáč, modrý pruhový bělouš
Kudrnáč, modrý pruhový bělouš
Základní informace
Země původuPřední Asie
Využitíokrasné plemeno
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecstřední
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaStrukturoví holubi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons
Kudrnáč

Kudrnáč je plemeno holuba domácího charakteristické bohatě zkadeřeným peřím na křídlech. Je to středně velký holub připomínajícími tělesnými tvary zvětšeného holuba skalního, většinou nemá chocholku a nohy jsou pokryté krátkými rousky. Kudrnáč je významný představitel strukturových holubů, oblíbený a rozšířený po celém světě.[1] V seznamu plemen EE patří do plemenné skupiny strukturových holubů, patronát drží Německo a plemeno je zapsáno pod číslem 0601.

Je to staré plemeno pocházející z Přední Asie, které bylo dále prošlechtěno v Anglii a v Německu.[2][3]

Typem i velikostí odpovídá polnímu holubovi, je však trochu delší,[4] mohutnější a kvůli zkadeřenému peří se zdá větší.[2][3] Hlavu má malou, oblou a nízce klenutou, s poněkud delším zobákem, který je na špičce mírně zahnutý. Barva zobáku odpovídá barvě opeření, u černých a modrých ptáků je černý, u červených a žlutých rohový a u bílých ptáků a štítníků je světlý. Oči jsou vždy oranžové až oranžově červené a jsou orámované úzkými a jemnými obočnicemi bledé barvy. Většina kudrnáčů je hladkohlavá, ale v záhlaví může vyrůstat úzká lasturovitá chocholka. Krk je kratší s krátce vykrojeným hrdlem a plynule přechází v širokou a zaoblenou hruď. Hřbet se mírně svažuje k ocasu, který je nesený téměř vodorovně a je úzce složený. Křídla jsou velká, s letkami v klidu složenými na ocase. Nohy jsou krátké a opeřené krátkým zkadeřeným rouskem.

Nejvýraznějším znakem kudrnáče je jeho peří. Je dlouhé, úzké, uvolněné a zvláště na křídelních štítech bohatě zkadeřené do té míry, že jednotlivá pera vytvářejí uzavřené prstence. Zvlnění per by mělo být patrné i na letkách, rýdovacích perech a opeření nohou.

Podle přídatných pernatých ozdob se kudrnáč dělí na jednotlivé rázy, maďarský kudrnáč je hladkohlavý, má krátce opeřené běháky a nejčastěji je barevný, milánský kudrnáč má naproti tomu lasturovitou chocholku a bohatě opeřené nohy s kratšími rousky.[5] Milánský kudrnáč je většinou bílý.[5][6]

Barevné rázy kudrnáče: zcela vlevo kudrnáč modrý pruhový bělouš, pak milánský bílý kudrnáč s výrazně opeřenýma nohama, dále maďarský kudrnáč červenopruhý bělouš a vpravo kudrnáč celobarevný černý

Barva opeření nebývá důležitým znakem. Kudrnáči jsou nejčastěji chováni jako tzv. bělouši modří, popelavě červení a popelavě žlutí, u kterých je barva opeření vybělená dominantním faktorem G (grizzly) v heterozygotní formě.[4][6] Dále se vyskytují štítníci, bílí ptáci, kteří mají vybarvené pouze štíty křídel, a to ve výše uvedených barvách. Bílí kudrnáči bývají homozygotní bělouši v různých barevných řadách.[1] Vzácně se vyskytují i holubi bez faktoru grizzle[4] a holubi černí.[2][3] Celkem existuje 18 barevných rázů.[7]

Kudrnáč je okrasné plemeno holubů, vhodné do volného i voliérového chovu.[1] Ze všech strukturových holubů je kudrnáč jediné, u kterého přichází do úvahy i užitkovo-okrasný chov.[5] Na chov není náročný[7] a dobře se rozmnožuje.[2][3]

  1. a b c ING.JIŘÍ HAVLÍN, CSC.-SLAVIBOR PETRŽÍLKA A KOLEKTI. VZORNÍKY PLEMEN HOLUBŮ. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1993. Dostupné online. 
  2. a b c d BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII. Plemena holubů, s. 207. 
  3. a b c d BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Přehled plemen holubů VI. Holubi okrasní, s. 167. 
  4. a b c TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Holubi strukturoví, s. 112–113. 
  5. a b c HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 196. 
  6. a b PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Kudrnáč, s. 78. 
  7. a b BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 64 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 
  • BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. 
  • BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]