Krokový motor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stator a rotor krokového motoru
Rotor krokového motoru

Krokový motor je synchronní točivý stroj většinou napájený impulsy stejnosměrného proudu. Magnetické pole je generováno postupným napájením jednotlivých pólových dvojic. Pohyb rotoru krokového motoru je při nízkých rychlostech nespojitý, rotor se pohybuje mezi stabilními polohami vždy v určitém úhlu – mluvíme o pohybu v krocích. Počet kroků (stabilních klidových poloh) je dán počtem pólových dvojic, rovněž může být ovlivněn způsobem ovládání. K pohybu tohoto motoru je vždy třeba řídící elektronika – ovladač krokového motoru. K mechanickému kontaktu a tudíž otěru nedochází u krokových motorů jinde než v ložiscích. Vyznačují se proto velkou mechanickou odolností, dlouhou dobou života a provozem téměř bez údržby. Nevýhodou krokových motorů je tzv. ztráta kroku, která nastává při překročení mezního zatížení a sklon k mechanickému zakmitávání, které může vést k nestabilitě při pohybu. Obě tyto negativní vlastnosti lze předem vyloučit volbou vhodného motoru a ovladače s přihlédnutím k momentovým charakteristikám pohonu.

Ovládání motoru[editovat | editovat zdroj]

Ovladač krokového motoru[editovat | editovat zdroj]

Ovladač krokového motoru je speciální elektronický obvod generující impulsy v určitém sledu a délce. Tyto impulsy následně přes výkonovou část budí v přesném pořadí jednotlivá vinutí rotoru. Frekvence, pořadí a délka impulsů z řídícího obvodu řídí počet, smysl otáček rotoru a rovněž točivý moment stroje.

Parametry motorů[editovat | editovat zdroj]

Krok[editovat | editovat zdroj]

Krok je reakce rotoru krokového motoru na řídící impuls. Rotor se při jednom kroku pootočí z výchozí polohy (klidového stavu) do nejbližší magnetické klidové polohy.

Úhel kroku[editovat | editovat zdroj]

Úhel kroku α je jmenovitý úhel, který odpovídá změně polohy rotoru po příchodu jednoho impulzu. Na velikost úhlu kroku má vliv konstrukce motoru tj. počet fází statoru, počet pólů rotoru a způsob řízení krokového motoru. Vztah platný pro velikost kroku \Phi = \tfrac{360^{\circ}\!\!\;\cdot N}{m} kde m je počet fází statoru a N je počet zubů rotoru.

Druhy krokových motorů[editovat | editovat zdroj]

Podle konstrukčního provedení se krokové motory rozdělují do čtyř skupin

  • Pasivní krokové motory – někdy označované jako reluktanční, nebo krokové motory sproměnnou reluktancí v anglicky psané literatuře jsou uvedeny pod zkratkou VR nebo VRM – Variable reluctance Motors. Rotor tohoto typu krokového motoru je tvořen vyniklými póly z magneticky měkkého materiálu.
  • Aktivní krokové motory – neboli krokové motory s aktivním rotorem, někdy označované jako krokové motory s radiálně polarizovaným permanentním magnetem v anglické literatuře označované zkratkou PM – Permanent Magnet. Rotor tohoto typu je tvořen permanentním magnetem, po obvodu rotoru se střídajícím se severním a jižním pólem permanentního magnetu.
  • Hybridní krokové motory – jinak nazývané aktivními krokovými motory s axiálně orientovaným permanentním magnetem v anglické literatuře označené HB-Hybrid. Jde o speciální druh aktivních krokových motorů, jejichž rotor je tvořen axiálně uloženým permanentním magnetem na jehož koncích (severním a jižním pólu) jsou umístěny feromagnetické pólové nástavce. Jedná se tedy o jakousi kombinaci obou předcházejících typů krokového motoru.
  • Lineární krokové motory - jsou druhem strojů, které vykonávají nespojitý posuvný pohyb. Stator tohoto motoru je rozvinut do přímky.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]