Koperník (kráter na Měsíci)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kráter Koperník
Kráter Koperník (uprostřed)
Kráter Koperník (uprostřed)
Souřadnice na Měsíci
Selenografická šířka 9,7° S
Selenografická délka 20,0° Z
Další údaje
Typ kráteru komplexní kráter
Průměr kráteru 93 km
Hloubka 3,8 km
Colongitudo 20°
Eponym Mikuláš Koperník
Kráter Koperník vyfotografovaný z orbity během mise Apollo 12. Nepravidelný útvar v popředí je atypický kráter Fauth.
Kráter Koperník.
Poloha kráteru Koperník na přivrácené straně Měsíce.

Koperník je velký impaktní kráter nacházející se v oblasti Mare Insularum (Moře ostrovů) blízko centrální části přivrácené polokoule Měsíce. Má průměr měřený od hřebenů okrajových valů 93 kilometrů. [1] Okrajový val je přibližně šestiúhelníkového tvaru. Ploché dno kráteru má průměr 55 km. Jeho absolutní stáří (782 milionů let) se podařilo zjistit na základě radiometrického datování vzorků z mise Apollo 12, u nichž se předpokládá, že pocházejí z kráteru Koperník. [2]

Je to jeden z nejlépe zachovalých představitelů tzv. komplexních kráterů a zároveň centrum světlých paprsků.[3] Severně od něj leží horské štíty pohoří Montes Carpatus (Karpaty).

Od centra kráteru se rozbíhají sekundární krátery vzniklé dopadem materiálu vyvrženého z primárního kráteru.[3] Velikost impaktoru se odhaduje na přibližně 8 kilometrů.[4] Kráter byl pojmenován podle polského astronoma Mikuláše Koperníka.[5]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Průměr kráteru je 93 km, po obvodu se nachází stupňovité valy široké přibližně 40 km a vystupují do výšky 900 m nad okolní krajinu. Vnější stěny valů stoupají zvolna pod úhlem 3°, vnitřní jsou strmější a terasovité. Terasy vznikly sesuvy půdy. Z centrální části kráteru vystupují vrcholky vysoké 1 200 m, které jsou tvořeny horninami bohatými na olivín. Ploché dno kráteru má průměr 55 km.

Od kráteru směřují sítě malých sekundárních kráterů o průměru až 1 km. Vzniklé paprsky, pozorovatelné dobře v době kolem úplňku, jsou o něco tmavší než paprsky kolem mladšího kráteru Tycho. Důvodem je delší působení slunečního záření a mikrometeoritů na vyvržené horniny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum 223 s. s. Dostupné online. ISBN 80-85277-10-7, ISBN 978-80-85277-10-4. OCLC 39578779 
  2. GABZDYL, Pavel. Lunární noci pro fajnšmerky. I.. vyd. Brno: Hvězdárna a planetárium Brno,, 2020. S. 16. 
  3. a b Gabzdyl P.: Měsíc, AVENTINUM s.r.o., Praha 2006, ISBN 80-86858-22-7, str 134 - 136
  4. YUE, Z.; JOHNSON, B. C.; MINTON, D. A. Projectile remnants in central peaks of lunar impact craters. Nature Geoscience. 2013-06, roč. 6, čís. 6, s. 435–437. Dostupné online [cit. 2021-04-08]. ISSN 1752-0908. DOI:10.1038/ngeo1828. (anglicky) 
  5. Crater Copernicus on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]