Komunikační událost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Komunikační událost, též také řečová událost či komunikační akt, naplňuje komunikační úlohu. V rámci jedné komunikační úlohy může jít o řetězení, navazování více komunikačních událostí v komunikačním kontextu. Komunikační událost lze rozdělit na jednotlivé složky.

Struktura sociálně psychologická[editovat | editovat zdroj]

Struktura sociálně psychologická - struktura představuje soustavu osobnostních struktur komunikantů, jejich znalostí, zkušeností, psychofyzických dispozic, vzájemných vztahů a sociálních rolí

Struktura komunikační kompetence[editovat | editovat zdroj]

Struktura komunikační kompetence - vztahuje se k původci i příjemci sdělení - jde o potenciál prostředků korespondujících se situací komunikace, jež původce považuje za vhodné a úměrné k naplnění komunikačního cíle ( jsou to prostředky, které komunikující považuje za správné použít k dosažení kom. cíle ) - výsledkem výběru je organizace sdělení, tedy styl sdělení - původce prostředky vybírá buď intuitivně, nebo automaticky ( podle zkušeností z předchozích komunikací ) - komunikační kompetence umožňuje dosáhnout vzájemného porozumění – lze ji strukturovat:

Složky komunikační kompetence[editovat | editovat zdroj]

  • sociální normy – všeobecně uznávané zásady vzájemného styku členů společenství
  • komunikační normy – jsou součástí soc. normy; zásady, pravidla, myšlenková ustanovení, která slouží komunikátorům jako základ, jak mohou v rámci komunikační činnosti postupovat
  • společný zkušenostní komplex – soubor znalostí a zkušeností usnadňující komunikaci
  • schopnost užívání znakových systému, kódů a znalost pravidel používání

Struktura pragmatická[editovat | editovat zdroj]

Struktura pragmatická - souvisí s tím, k čemu má komunikace sloužit

Struktura tematicko-obsahová[editovat | editovat zdroj]

Struktura tematicko-obsahová - představuje uspořádaný soubor informací o osobních i předmětných objektech, včetně skutečností mentálních, myšlenkových a skutečností komunikačních

Struktura objektová[editovat | editovat zdroj]

Struktura objektová - tvoří ji soustava osobních a věcných objektů zasahovaných danou komunikací - patří sem účastníci komunikace, předmětná a osobní část věcných obsahů, předměty, jejichž prostřednictvím se realizuje komunikace, komunikační kanál ale také kontext známý účastníkům komunikace

Struktura verbální složky komunikace[editovat | editovat zdroj]

Struktura verbální složky komunikace - tuto strukturu lze hodnotit z hlediska různých kritérií. Pozornost lze zaměřit na strukturu komunikátu, struktury segmentace komunikátu a struktury výrazově formačních prostředků.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Jílek, V. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty; olomouc 2005