Kolejová doprava
Kolejová doprava je druhem drážní dopravy, obvykle pozemní nebo podzemní. Využívá koleje (obyčejně sestavené ze dvou kolejnic), které vedou kolejová vozidla po pevné dráze.
Druhy
[editovat | editovat zdroj]Převažujícím druhem kolejové dopravy je železniční doprava.
Dalšími druhy kolejové dopravy jsou metro (v Česku je od roku 1994 kategorizováno jako speciální železniční dráha) a tramvajová doprava. Tyto druhy dopravy většinou bývají součástí městské hromadné dopravy.
Dalšími druhy jsou pozemní lanovky, průmyslové železnice například v dolech a lomech, případně kolejové mechanismy strojů a zařízení (např. pro pohyb jeřábu nebo pracovní plošiny).
Další druhy podle pojezdu
[editovat | editovat zdroj]Kromě nejobvyklejšího systému ocelového dvojkolí na ocelových kolejnicích existují i další druhy:
- systémy s vlaky na gumových kolech, mj. i na pneumatikách (letiště Frankfurt)
- na vzduchovém polštáři (Aérotrain) nebo
- jednokolejnicové systémy (monorail).
- Na magnetických drahách maglev jsou vlaky nad kolejí drženy magnetickým polem.
Další druhy podle pohonu
[editovat | editovat zdroj]Pohony kolejových vozidel byly a jsou využity všechny možné technologicky známé a dostupné:
- klasické
- parní na uhlí, dieselové, elektrické na pantograf, diesel-elektrické.
- zvláštní či experimentální
- zubačky,
- s proudovými motory, solárně-elektrické, solárně-tepelné.
- s tlakovými nádobami na stlačený vzduch.
- s pohonem mimo drážní vozidlo
- lanovky se strojovnou a motorem: parním, spalovacím, elektrickým;
- lanovky gravitační, brzdné: s vodními cisternami.
- s tlakovaným tunelem: alternativní podzemka v Londýně (už v 19. století),
- s podtlakovým tunelem: Elon Musk tube.
Výhody a nevýhody
[editovat | editovat zdroj]Hlavní výhodou kolejové dopravy oproti silniční dopravě je vysoká energetická účinnost, neboť kola mají při pohybu na kolejích nízký valivý odpor.
Nevýhodou naopak je nutnost náročnější infrastruktury (kolejového svršku a spodku) a vázanost dopravy pouze na tuto infrastrukturu.
