Kobylí mléko
Kobylí mléko je mléko produkované samicemi koní (kobylami, klisnami). Slouží hříbatům jako přirozená potrava v prvních měsících života, také se užívá jako potravinový doplněk pro člověka.[1]
Vzhledem k antibakteriálním a protizánětlivým složkám, kvalitě vemene a četnosti dojení klisen má kobylí mléko výrazně méně choroboplodných zárodků než kravské mléko. Kromě toho obsahuje méně alergenních látek. Je podobnější lidskému mléku, než kravské mléko.[2]
Obsahuje asi 1 % tuku, 6 % laktózy, 2 % bílkovin (z toho 55 % kaseinu), 0,3 % stopových prvků jako vitamíny a enzymy. Jeho dietetické účinky jsou založeny na specifických složkách, jako jsou imunoglobuliny (asi 10% syrovátkové bílkoviny, včetně sIgA, sIgM), laktoferin a lysozym (antibakteriální, antivirotický), amyláza, kataláza, lipáza, peroxidáza, fosfatáza, malátdehydrogenáza a laktátdehydrogenáza, lakto-transferrin, acetylcholin, beta-laktóza (asi 5,5 %, používá se pro podporu střevní flóry, zejména jako živný substrát pro bifidobakterie), kyselina linolenová (omega-3 mastná kyselina, 15 až >25 % v mléčném tuku), vitamin C (asi 13 %) mg / 100 ml), taurin (asi 2,5 mg / 100 ml).
Kobylí mléko se používá jak v lékařství, tak k výrobě kumysu a také jako složka kosmetických přípravků .
Kobylí mléko má přirozeně vysoký obsah laktózy, není proto vhodné pro lidi s intolerancí laktózy nebo galaktosémií. V kumysu je obsah laktózy nižší v závislosti na stupni fermentace, protože laktóza je fermentována na ethanol a oxid uhličitý.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stutenmilch na německé Wikipedii.
- ↑ http://www.haflinger-in-meura.de/stutenmilch
- ↑ Inhaltsstoffe der Stutenmilch im Vergleich zur Milch anderer Tierarten und zur Frauenmilch. www.stutenmilch-berlin.de [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-18.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu kobylí mléko na Wikimedia Commons
- Stutenmilch – dietetischewirkungen Poslední aktualizace 17. červen 2009 (PDF, 87 kB) (německy)