Kainovo znamení (opera)
| Kainovo znamení | |
|---|---|
| Žánr | opera |
| Skladatel | Vincenc Karbulka |
| Libretista | Vojta Štein-Táborský |
| Originální jazyk | čeština |
| Datum vzniku | 1924 |
| Premiéra | 17. listopadu 1924, České Budějovice, Jihočeské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kainovo znamení je opera českého skladatele Vincence (Čeňka) Karbulky, plukovníka v. v., na libreto chemika, dramatika a divadelního vědce Vojty Šteina-Táborského (1860–1940).[1] Měla premiéru 17. listopadu 1924 v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích.[2]
Čeněk Karbulka žil na odpočinku v Českých Budějovicích a byl známou osobností tamního hudebního života; složil mj. populární „hymnu železničářů“.[3] Po několika skladbách pro orchestr uvedlo Jihočeské národní divadlo i jeho jevištní prvotinu, celovečerní operu Kainovo znamení;[4] skladatelovu práci na partituře i předběžnou dobu uvedení ohlašoval tisk již na jaře roku 1924[5][6], k premiéře pak došlo v listopadu. Byla to první a na dlouhou dobu jediná česká opera, která měla premiéru v Jihočeském divadle (další byla až Hlobilova Anna Kareninová roku 1972).[7]
Divadlo, tehdy v rukou soukromého podnikatele Karla Veverky, inzerovalo novou operu v tisku: „Dílo jest vypjatě dramatické, plno vášně a též lyrické vroucnosti, podávající nám obraz nešťastné lásky. Mladý muž ztrestá zámožného soka a jest za to odsouzen do žaláře. Vraceje se zpět ze žaláře ku své vyvolené, sezná s hrůzou, že stala se mu nevěrnou a zaslíbila se sokovi.“ Děj se odehrával na jihočeské vsi na Strakonicku. Divadlo se spoléhalo na místní oblibu skladatele a do opery investovalo značné prostředky a úsilí. Sólové úlohy zpívali paní Dostálová, slečna Mastiniová a pánové Dura a Zwach (sbor měl relativně malou úlohu), orchestr řídil kapelník Břetislav Diviš.[4][2]
Nečetné zprávy tisku o díle samotném a jeho premiérovém přijetí se rozcházejí. Podle Jihočeských listů „[A]utor byl po prvém jednání několikráte na jeviště vyvolán a zahrnut gratulacemi a květinovými dary. Premiera těšila se hojné návštěvě, zejména hosté z kruhů důstojnických byli četně zastoupeni.“ Týž list spekuloval o tom, že operu čeká hojně repríz a případný zájem dalších českých divadel.[8][9] Jiný obrázek kreslily komunistické noviny Jihočeský dělník: „na premieru přišli autorovi příbuzní a známí, kteří naplnili divadlo stěží tak z polovice. To se mohla aspoň posádka dostavit komplet z kolegiality. Pak tam bylo asi pět zvědavých hudebníků, našich i německých. A dost. Teď si to odbudou ubohé čtvrtky čtyři [tj. předplatitelské skupiny] – a je po slávě.“[10]
Recenzent Jihočeského dělníka kritizoval též libreto: „Děj je strašně chudý, na jeden akt by to bylo málo, tak zrovna je na jeden výstup.“[10] I samo divadlo ve své následné zprávě reakce na libreto cudně zamlčelo, když referovalo, že „Karbulkovo hudební drama Kainovo znamení […] docílilo zejména po hudební stránce velkého úspěchu a překvapilo všeobecně seriosností a samostatností prvotiny domácího autora.“[8] Také Jihočeské listy básnily: „Jednomyslný úsudek jest, že nová opera tato jest po stránce hudební dílem pozoruhodným. Hudba velmi výrazně a výstižně provází hru, prozrazujíc skladatele a hudebníka, který dovede do svého díla vložiti duši. Hudební toto drama nepostrádá ovšem scén vysoko dramaticky vyhrocených a působících mohutným dojmem.“[9] Tento „jednomyslný úsudek“ zjevně nezahrnoval recenzenta Jihočeského dělníka: „Snad odborná kritika najde v hudbě nějaké hodnoty, snad je to moderní hudba, které nerozumíme, ale nechává nás úplně chladnými, to je jisté.“[10] Chválou nehýřil ani národně-demokratický list Republikán, podle něhož byla Karbulkova hudba „spíše eklektického rázu“.[11] Všeobecné uznání si však u tisku vysloužili sólisté, jejichž role byly značně obtížné, orchestr i režie.[9] „A člověku je až líto, pomyslí-li, co času a dřiny stála tahle hříčka naše nejlepší divadelní síly,“ psal Jihočeský dělník.
Vyplnila se předpověď, že Kainovo znamení po několika málo reprízách zapadne.[10] Vinu na tom měla i hospodářská a umělecká krize, ve které se Jihočeské národní divadlo v té době nacházelo a která – mj. po stávce zpěvoherního souboru – vedla v březnu následujícího roku k předčasnému odchodu ředitele Veverky.[12] Toto ani jiné divadlo již Karbulkovo Kainovo znamení neuvedlo.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava; STROTZER, Milan. Databáze českého amatérského divadla – Osobnosti: ŠTEIN-TÁBORSKÝ, Vojta (též Táborský, Štein, STEIN-TÁBORSKÝ,Vojta), ing. [online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2021-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Divadlo, literatura, umění – Z kanceláře Jihoč. nár. divadla. Hlas lidu. 1924-11-17, roč. 19, čís. 13, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-01-23].
- ↑ Kronika denní – Významný den jihočeských strojvůdců. Jihočech. 1925-05-18, roč. 28, čís. 38, s. 2. Dostupné online [cit. 2021-01-23].
- ↑ a b Divadlo a umění – Divadlo. Republikán. 1924-11-13, roč. 6, čís. 89, s. 5. Dostupné online [cit. 2021-01-23].
- ↑ Denní zprávy – Novou českou operu. Jihočeské listy. 1924-05-21, roč. 30, čís. 40, s. 2. Dostupné online [cit. 2021-01-23].
- ↑ Divadlo, hudba, literatura, umění – Divadlo – Nová opera ze selského prostředí. Venkov. 1924-05-25, roč. 19, čís. 123, s. 6. Dostupné online [cit. 2021-01-23]. ISSN 1805-0905.
- ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 43, 18.
- ↑ a b Denní zprávy – Z kanceláře Jihoč. národního divadla. Jihočeské listy. 1924-11-19, roč. 30, čís. 91, s. 2. Dostupné online [cit. 2021-01-23].
- ↑ a b c Denní zprávy – „Kainovo znamení“. Jihočeské listy. 1924-11-19, roč. 30, čís. 91, s. 2. Dostupné online [cit. 2021-01-23].
- ↑ a b c d Zprávy – Divadelní – Divadelní dojmy. Jihočeský dělník. 1924-12-02, roč. 5, čís. 96, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-01-23].
- ↑ Denní zprávy – Oprava. Republikán. 1924-12-08, roč. 6, čís. 96, s. 4. Dostupné online [cit. 2021-01-23].
- ↑ ŠULC, Miroslav. Česká operetní kronika 1864-1948. Praha: Divadelní ústav, 2002. 504 s. ISBN 80-7008-121-X. S. 176.