Juxtapozice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Juxtapozice je prosté položení dvou objektů vedle sebe – bez spojovacího prvku. Může se jednat např. o dva texty nebo citáty pro srovnání.[1]

V lingvistice se jedná o spojení dvou výrazů bez spojovacího prvku:

  • ve slovotvorbě: vytvoření složeného slova složením dvou (nebo více) slov[2] bez morfologických změn a spojovacích prvků; tím vzniká tak zvaná slovní spřežka neboli nepravá složenina – např. pantáta, čtvrthodina, kolomaz, blahopřát, nahoru; v češtině je obvyklejší tvoření složenin, při kterém dochází k morfologickým změnám (dvojhlas, provozuschopný), nebo použití spojovacího morfému (interfixu) (pětipatrový, předozadní, apod.)
  • v syntaxi: vytvoření složeného větného členu položením několika výrazů vedle sebe bez použití spojky a bez syntaktického vztahu[3]; jednotlivé výrazy se obvykle oddělují čárkou – např. Zúčastnili se žáci, učitelé, rodiče.; v jiném významu viz přimykání (adjunkce)[4]
  • v nadvětné syntaxi: položení několika vět vedle bez použití spojky; věty se obvykle oddělují středníky – např. Já jsem spal; co dělali ostatní, nevím.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SSJČ, II, s. 253.
  2. Nové univerzum, s. 515.
  3. Čermák, s. 135.
  4. Čermák, s. 70.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERMÁK, František, 1994. Jazyk a jazykověda. 1. vyd. Praha: Pražská imaginace. ISBN 80-7110-149-4. 
  • HAVRÁNEK, B.; BĚLIČ, J.; HELCL, M.; JEDLIČKA, A., 1989. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ). 2. vyd. Praha: Academia. Dostupné online. 
  • Nové univerzum. Praha: Euromedia Group k. s., 2003. 1303 s. ISBN 80-242-1069-X. 

Související články[editovat | editovat zdroj]