Jaroslav Kopecký (architekt)
| Ing. arch. Jaroslav Kopecký | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. října 1934 Halenkov |
| Úmrtí | 10. prosince 2008 (ve věku 74 let) Halenkov |
| Povolání | architekt, výtvarník, designér, malíř a grafik |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Kopecký (25. října 1934 Halenkov – 10. prosince 2008 Halenkov)[1] byl český architekt a výtvarník.
Byl autorem řady návrhů interiérů, nových budov i rekonstrukcí. Jeho pracovní a osobní život byl spojen s Bratislavou a rodným Valašskem. Po ukončení studia na fakultě architektury Slovenské vysoké školy technické působil na Ústředí uměleckých řemesel v Bratislavě (1959–1966). Od roku 1967 působil jako výtvarník ve svobodném povolání.[2] K největším zdrojům jeho inspirace patřil rodný kraj, kam se často a rád vracel, a který zachycoval ve svých skicách, grafikách a akvarelech.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jaroslav Kopecký se narodil v 25. října 1934 v Halenkově. V roce 1953 zakončil gymnázium ve Vsetíně.[2] Přestože pocházel ze skromných poměrů soukromých zemědělců a i přes složité podmínky 50. let se mu podařilo dosáhnout přijetí na fakultu architektury Vysokého učení technického v Bratislavě, kde posléze studoval do roku 1959. Po úspěšném absolvování mu byl udělen titul Ing. arch. Následně v Bratislavě započal své procesní působení a s manželkou Annou také založil rodinu.[3]
Navrhoval a připravoval výrobu interiérů na Ústředí uměleckých řemesel v Bratislavě, kde se po praktické stránce seznámil s materiály a prací starých uměleckých řemeslníků.[2] Se stejným elánem se pouštěl i do novostaveb soudobé architektury, nejdříve jako vedoucí projekce Obchodního projektu v Bratislavě, později v uvolněnější atmosféře Pražského jara jako výtvarník ve svobodném povolání při Slovenském svazu výtvarných umělců v odboru vnitřní architektury.[4] Od roku 1964 byl členem Svazu slovenských architektů, ale v roce 1971 mu režim znemožnil další činnost v projektování staveb.
Během svého pobytu v Bratislavě se vracel do své rodné obce Halenkov, kde trávil zhruba dva až tři měsíce v roce.
Po roku 1989 zpočátku orientoval svou aktivitu na společnou architektonickou kancelář se svými syny Radomírem a Miloslavem, kteří následně v Bratislavě založili architektonickou kancelář DVAKplan. Po rozpadu Československa se s manželkou a nejmladším synem Jaroslavem přestěhoval na rodné Valašsko do Halenkova. Od návratu se věnoval podnikání v oblasti architektury a aktivně se zapojoval do budování obce a celého regionu. V tomto období se do popředí jeho činnosti dostaly kromě interiérů i návrhy a kompletní projekty rodinných a bytových domů, administrativních objektů, ale i návrhy náměstí, v převážné míře už postavených na Valašsku.[4]
Od roku 1991 žil Jaroslav Kopecký v jím navržené a postavené vile z roku 1971 na samém konci malebného halenkovského údolí Lušová. Vila nese jméno jeho ženy – Vila Anna.[5] Po smrti manželky v roce 2007 se i jeho zdravotní stav začal zhoršovat a dne 10. prosince 2008 podlehl těžké nemoci. Společně s manželkou jsou pochováni na hřbitově v Halenkově.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jaroslavu Kopeckému se podařilo navrhnout a následně zrealizovat množství interiérů, ať už rekonstruovaných nebo nově budovaných kulturních a společenských objektů, divadel, kin, obřadních síní, rekreačních a administrativních budov, a to jak na území současného Slovenska, tak i v České republice.[2] Ve své tvorbě od počátku úzce spolupracoval s mnohými českými a slovenskými výtvarníky, např. Viliam Jakubík, Ľudo Lehen, Marian Meško, Bernardína Lunterová, František Flégl, Karel Hofman, Jiljí Hartinger, Miloš Šimurda a další.[4] Tato spolupráce významnou měrou obohatila jeho interiéry.
Svou práci konfrontoval s moderní architektonickou tvorbu v zahraničí, ale mezi jeho největší inspirační zdroje patřilo Valašsko.
Výběr realizovaných projektů:[4]
[editovat | editovat zdroj]- Interiéry divadla hudby, čítárny a studovny, Rooseveltovo náměstí, Bratislava, 1964;
- Interiéry lázeňského domu Hviezdoslav, Štrbské Pleso, 1964
- Interiéry Bratislavské informační služby, Náměstí Míru, Bratislava 1966
- Interiéry Státních lázní Sliač, 1968 a 1970
- Vila Anna, Halenkov, 1971
- Interiéry Lázní Bardejov – lázeňské domy Zborov, Ladislav, Vila Karola, 1972–73
- Interiéry železniční stanice Košice, 1973
- Interiéry kulturního domu, Brezno, 1974
- Interiéry administrativních objektů SAV, Bratislava, 1970 a 1975
- Motorest Radola v Čadci, 1976
- Interiéry Rekreačního střediska Tatra, Velké Karlovice, 1977
- Interiéry Kina Vatra, Vsetín, 1978
- Interiéry reprezentačních prostor SVŠT, Košice, 1978
- Interiéry rekreačního střediska Javor, Piešťany, 1978
- Svatební a obřadní síň, Hutisko-Solanec a Halenkov, 1979
- Interiéry železniční stanice Poprad, 1982
- Prodejna knih a Klub spisovatelů Steinerova, Bratislava 1983
- Interiéry reprezentativních prostor Min. poĺnohospodárstva, Bratislava, 1983
- Interiéry Kulturního domu Halenkov a Obecního úřadu v Halenkově, 1983–85
- Rekonstrukce a interiéry degustačních prostor zámku, Dolní Malanta, 1983
- Motorest Eroplán, Rožnov pod Radhoštěm, 1984
- Reprezentační prodejna literatury ALFA v budově Reduty, Bratislava, 1987
- Rekonstrukce, interiéry Lidového domu v Halenkově, 1988
- Administrativní a reprezentační prostory Vinařských závodů, Trnava, 1988
- Rekreační zařízení Permoník, Nový Hrozenkov, 1989
- Interiéry restaurace a kavárny plovárny Delfín, Bratislava, 1989
- Rekonstrukce administrativního objektu Státní lesy Velké Karlovice, 1991
- Rekonstrukce objektu Realitní kanceláře Atyp Interier, Bratislava, 1991
- Rekonstrukce objektu Pension Fortuna, Halenkov, 1993
- Víceré rodinné domy – Halenkov, Nový Hrozenkov, Vsetín, Janová, Beroun, Senec)
- Interiéry Městského úřadu Val. Klobouky, 2004
Vedle své architektonické tvorby se Jaroslav Kopecký neustále vracel k výtvarné tvorbě, a to hlavně ke krajinomalbě. Valašská příroda sloužila jako předloha pro jeho pastely, akvarely a grafiky.[2] Jeho výtvarná vášeň přerostla až do osobitého uměleckého projevu. Ve svém rodišti postupně zorganizoval několik výstav, např. v letech 1984, 1989, 2001. Další výstavy uspořádala jeho rodina (za podpory přátel a vlastníků obrazů), v Halenkově a Novém Hrozenkově.[4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Vzpomínka na Bratislavu, akvarel, 1985 -
Rodný Kopec, akvarel, 1971 -
Perspektiva interiéru žel. stanice Poprad -
Rodné Valašsko, akvarel, 1983 -
Vila Anna architekta Kopeckého -
Interiér oddací síně v Halenkově
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MIKULENKA, Michal. Zemřel architekt Jaroslav Kopecký. Valašský deník [online]. 2008-12-17. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f MIKULCOVÁ, Marie; GRACLÍK, Miroslav. Kulturní toulky Valašskem. Frýdek Místek: Alpress, 2001. ISBN 80-7218-649-3. S. 145.
- ↑ Osobnosti Valašska [online]. Masarykova veřejná knihovna Vsetín, 2023. Kapitola Josef Kopecký. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Architektura a Valašsko v obrazech: Ing. Arch. Jaroslav Kopecký. Katalog k výstavě konané 7.6.2014-31.7.2014 v Obřadní síni OÚ Halenkov a 7.9.2014-31.10.2014 v Památníku Antonína Strnadla Nový Hrozenkov.
- ↑ Vila Anna [online]. 2023 [2023-08-14]. Dostupné z: vila-anna.com
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Kopecký na Wikimedia Commons - Jaroslav Kopecký na webu obce Halenkov
