Jan Adam

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Adam (rozcestník).
Jan Adam
Narození 6. května 1948 (71 let)
Liberec
Alma mater Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Adam (* 6. května 1948, Liberec) je malíř a sklářský výtvarník. V letech 1980–1983 byl designérem firmy Rosenthal, Spolupracoval se švýcarským architektonickým ateliérem Herzog & de Meuron, je majitelem sklářské huti Jan Adam Glasstudios.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z liberecké česko-německé rodiny. Jeho dědeček byl zahradník a zabýval se návrhy zeleně pro městské parky a náměstí. Po maturitě na gymnáziu v Liberci Janu Adamovi doporučil Jan Schmid, sám absolvent sklářského ateliéru Josefa Kaplického, aby se přihlásil ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Přestože neměl žádnou předchozí zkušenost se sklem, byl jako talentovaný kreslíř roku 1968 přijat ke studiu v ateliéru prof. Stanislava Libenského. Již během studia dostal možnost realizovat zakázku do architektury. Po ukončení studia získal další veřejné zakázky, usadil se v Praze a založil zde rodinu.

V roce 1980 emigroval z bývalého Československa se ženou a synem do Německa. Po jeho výstavě v Mnichově ho oslovila firma Rosenthal a v letech 1980–1983 byl jejím designérem v Selbu.[1] Seznámil se zde s řadou světoznámých výtvarníků, jako Tapio Wirkkala, Falco Falci, Michael Boehm, Herta Bengtson, Björn Winblat nebo Otto Herbert Hajek.[2] V letech 1983–1988 žil se svou druhou ženou v Oberstaufenu v Allgäu, kde založil vlastní sklářskou huť na foukané sklo.

Po roce 1989 se vrátil do Československa. Od roku 1992 měl sklářské studio v Hamburku a v letech 1997–1998 zde vyučoval na Hochschule für bildende Künste. Roku 1994 získal šestiměsíční stipendium v USA. Spolupracoval s německými architekty i ateliérem Herzog & de Meuron z Basileje, který ho přizval k projektu Fünf Hofe v Mnichově. Cestuje mezi Německem a Českou republikou, kde má v Jáchymově sklářský ateliér.

Roku 1993 obdržel prestižní Danner-Preis za umění a řemesla (Mnichov) a Karl-Schneider Preis města Hamburg.[3] Získal ocenění také v USA.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Již během posledního ročníku studia měl Jan Adam možnost zhotovit broušený objekt pro matriční úřad v Bardejově a krátce po ukončení studia získal zakázky na okna a světla pro pražský hotel U Tří pštrosů a pro lázně v Poděbradech. Ve své vlastní ateliérové tvorbě se zprvu věnoval malbě barevnými emaily na válcovité „vázy“, které vnímal jako malířské plátno svinuté v prostoru. Jeho malby nebyly pouze dekorem skla a nebyly určeny k sériové výrobě. Svou uvolněností, smyslností a expresivitou se odlišovaly od tvorby jeho současníků a brzy upoutaly zájem odborníků a dostaly se do významných světových sbírek skla.[5]

Jako designér firmy Rosenthal byl autorem uměleckého skla vyráběného v malých sériích („Marina“), nebo např. nápojové soupravy „Tango“. Po třech letech se rozhodl odejít a věnovat se vlastní volné tvorbě. Založil sklářskou huť, kde se zprvu sám musel naučit foukat sklo, ale později tento obor opustil. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se vrátil do Československa a od roku 1990 se věnoval převážně tavení skla ve formě. Z barevných prvků ztavených do formy pak slepuje třírozměrné kompozice, připomínající zahradní architekturu. Vytváří také objekty z taveného skla technikou pâte-de-verre. Jeho mísy a vázy často připomínají sochy z ledu nebo křišťálu. Jsou variacemi na klasické nádoby, ale nejsou primárně určeny jako užitkové. Roku 1991 se zúčastnil Interglass sympozia v Novém Boru souborem objektů z malovaných plochých skel, spojených jako sendvič do prostorového útvaru symbolizujícího vázu.[5]

V Hamburku se věnoval především sklu lehanému do formy a zdobenému emaily a řezáním.[6] Spolupracoval s architekty jako Meinhard von Gerkan nebo Hadi Teherani Architects. Od nich dostal doporučení k basilejské architektonické firmě Herzog & de Meuron. Od té dostal zadání opticky zvětšit prostor při jednom ze vstupů v mnichovském projektu vzájemně propojených vnitrobloků Fümf Höfe. Během pobytu v USA (1994) experimentoval se ztavovanými a lehanými tlustostěnnými nádobami jednoduchých tvarů.

Jan Adam usiluje ve své tvorbě o naprostou nezávislost a dokáže sám zvládat celý proces sklářské tvorby, od stavby vlastních elektrických pecí až po různé technologie zpracování skla. Tuto zkušenost předává i svým studentům.[7]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Corning Museum of Glass, USA
  • Boijmans Van Beuningen, Rotterdam[8]
  • Pinakotek der Moderne, Mnichov
  • Museum für Kunst und Geverbe, Hamburk
  • Kunstmuseum Düsseldorf
  • Moravská galerie v Brně
  • Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

Realizace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1975 broušený skleněný objekt, Matriční úřad v Bardejově
  • 1976 skleněné vitráže a osvětlení, hotel U tří pštrosů, Praha
  • 1978 osvětlovací těleso pro restauraci, Lázně Poděbrady
  • 1994 skleněný sloup 7 m, Stadtcentrum Rostock, gmp architekti Gerkan, Marg a partneři
  • 2001–2003 skleněná mozaika a řešení vchodu, Fünf Hofe, Mnichov, pro arch. kancelář Herzog & de Meuron

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1977 Umělecké sklo 1977, Galerie Václava Špály, Galerie Jaroslava Fragnera, galerie Platýz
  • 1992 Souvztažnosti, Skleněná plastika a vitráže 1992, Dům umění města Brna
  • 1992 4. Mezinárodní sklářské sympozium, Novy Bor
  • 1995 Jaroslava & Antonín Votrubovi, Jan Adam, Galerie Rob Van Den Doel, Haag
  • 2007/2008 České a slovenské sklo v exilu, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rosenthal designer Adam, Jan
  2. Petr Volf, 2010, s. 10
  3. Hamburger Kunstpreis: 1993, Jan Adam, Glaskünstler
  4. Onetz: "Glas-Kunst-Orte", Weiden, 2005
  5. a b Sylva Petrová, 2007, s. 88-89
  6. New Glass Review 14, 1993, The Corning Museum of Glass NY, s. 12
  7. Petr Volf, 2010, s. 14
  8. Boijmans Van Beuningen: Jan Adam

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Volf, Okamžik rozhodnutí, KANT Karel Kerlický, Praha 2010, ISBN 978-80-7437-021-2
  • Sylva Petrová, České a slovenské sklo v exilu, 119 s., Moravská galerie v Brně, Nakladatelství KANT (Karel Kerlický), Praha 2007, ISBN 978-80-7027-165-0, 978-80-86970-49-3
  • Jiřina Medková, Karel Moudrý, Gerta Pospíšilová, Souvztažnosti: Skleněná plastika a vitráže 1992, kat. 102 s., Dům umění města Brna 1992
  • New glass review 47, no. 2/3, Praha 1992

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]