Jaderná elektrárna Saveh
| Jaderná elektrárna Saveh | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Írán |
| Umístění | Saveh, Markazí |
| Stav | plánování zrušeno |
| Zprovoznění | 1986-1987 |
| Zhotovitel | Kraftwerk Union |
| Jaderná elektrárna | |
| Typ reaktorů | KWU-1300 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 2600 MW |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaderná elektrárna Saveh (persky نیروگاه اتمی ساوه) byla plánovaná jaderná elektrárna v Íránu. Nacházet se měla v provincii Markazí u města Saveh. Měla se stát třetí jadernou elektrárnou v zemi, hned po elektrárně Darkhovin.[1] Islámská revoluce znemožnila realizaci projektu, protože v roce 1979 se Kraftwerk Union stáhl z Íránu.[2][3][4]
Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]
Počátky[editovat | editovat zdroj]
V roce 1977 Írán odhalil dvě nové lokality pro možnou výstavbu jaderné elektrárny, které chtěl Írán vybavit reaktory Kraftwerk Union. Šlo o Isfahán a Saveh. Obě jaderné elektrárny měly být objednány v rámci kontraktu v celkové hodnotě 20 miliard německých marek.[5] Objednávka na dodávku těchto bloků byla největším kontraktem, který byl kdy podepsán v mezinárodním jaderném průmyslu, a to jak z hlediska hodnoty, tak z hlediska kapacity dodávky, 4800 MW.[6]
Chronologie[editovat | editovat zdroj]
Podle plánu by jednotky v Savehu měly být uvedeny do provozu v letech 1986 a 1987.[7] Jednání o výstavbě bloků začala v dubnu 1978.[8] Podpis smlouvy se však opozdil, protože nejprve mělo být podepsáno několik předběžných smluv s Íránem. Podpis byl plánován na rok 1979.[9] Po vypuknutí islámské revoluce v roce 1979 se společnost Kraftwerk Union AG stáhla ze stavby jaderné elektrárny Búšehr a nepodnikla s Íránem žádná další jednání o výstavbě dalších jaderných elektráren. Od roku 1979 žádná další jednání neproběhla.[10][2][3]
Místo je uprostřed pouště bez zdrojů vody a v oblasti zemětřesení.[7] Místo bylo prozkoumáno americkou společností Energy Technology Consultants a doporučeno jako jedno ze dvou možných umístění u Savehu. Došlo však ke konfliktu s Íránskou organizací pro atomovou energii, která smlouvu v prosinci 1978 vypověděla, takže žádná z lokalit nemohla být plně vyhodnocena.[11]
Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]
| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Saveh-1 (Írán-7)[2] | KWU-1300 | 1237 MW | 1300 MW | Plánování zrušeno 1. 1. 1979 | |||
| Saveh-2 (Írán-8)[3] | KWU-1300 | 1237 MW | 1300 MW | Plánování zrušeno 1. 1. 1979 | |||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku je použit text článku Kernkraftwerk Saveh na Nucleopedii.
- ↑ Cooling Power Plants | Power Plant Water Use for Cooling - World Nuclear Association. world-nuclear.org [online]. [cit. 2024-02-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c Power Reactor Details - IRAN-7. web.archive.org [online]. 2011-06-04 [cit. 2022-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-04.
- ↑ a b c Power Reactor Details - IRAN-8. web.archive.org [online]. 2011-06-04 [cit. 2022-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-04.
- ↑ Nuclear Engineering International. 2011 World Nuclear Industry Handbook. Londýn, Spojené království: Nuclear Engineering International, 2011.
- ↑ PULLAN, B. R. Book Review: IEE Medical Electronics Monographs 18–22. The International Journal of Electrical Engineering & Education. 1977-10, roč. 14, čís. 4, s. 383–384. Dostupné online [cit. 2022-06-27]. ISSN 0020-7209. DOI 10.1177/002072097701400428.
- ↑ German International. Svazek 21. Německo: Heinz Möller-Verlag, 1977. S. 484.
- ↑ a b American Nuclear Society. Nuclear News. Svazek 20. Spojené státy: American Nuclear Society, 1977. S. 62.
- ↑ Europa Publications Limited. The Middle East and North Africa. Svazek 25. Londýn, Spojené království: Europa Publications, 1978. ISBN 0905118235. S. 347.
- ↑ Kerntechnische Gesellschaft im Deutschen Atomforum. Atomwirtschaft, Atomtechnik. Svazek 23. Německo: Handelsblatt, 1978. S. 496.
- ↑ Editions Technip. Guide international de l'énergie nucléaire. Francie: Editions TECHNIP, 1987. ISBN 2710805324. S. 377.
- ↑ KISS, A. C. Entités Non-étatiques Et Droit International. Francie: Martinus Nijhoff Publishers, 1990. ISBN 0792306554. S. 298.
