Jacques Pérez
| Jacques Perez | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Aimé Jacques Pérez |
| Narození | 26. října 1932 Tunis |
| Úmrtí | 1. července 2022 (ve věku 89 let) Tunis |
| Místo pohřbení | hřbitov Borgel |
| Povolání | fotograf |
| Ocenění | rytíř Řádu umění a literatury |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacques Pérez (26. října 1932, Tunis – 1. července 2022) byl tuniský humanistický fotograf.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Jacques Pérez se narodil 26. října 1932 v tuniské medině. Jeho otec byl tuniský Žid a matka Němka.[1]
Fotografování objevil v jedenácti letech s fotoaparátem, který mu půjčil jeho bratr. Studoval na technické škole Émile-Loubet v Tunisu, kde získal bakalářské vzdělání v technickém oboru.[1]
V letech 1952 až 1968 vyučoval grafické techniky v Tunisu a patnáct let se amatérsky věnoval fotografii.[1] Mohamed Ben Smaïl, ředitel společnosti Cérès, si u něj objednal knihu Éloges de Sidi Bou Saïd, s texty Max-Pola Foucheta, která vyšla v roce 1975 a odstartovala jeho kariéru profesionálního fotografa.[2]
Francouzský politik Frédéric Mitterrand jej přezdíval «tuniský Doisneau»[2], Jacques Pérez «strávil svůj život fotografováním Tuniska, jeho lidí a jejich lidství»[2]. Je také jedním ze zakladatelů tuniské Cinematheque[3].
Jacques Pérez zemřel ve věku 89 let 1. července 2022. Následujícího dne byl pohřben na židovském hřbitově svobodných myslitelů Borgel v Tunisu[4].
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
Neúplný seznam:
- 1994: Tunisko od Jacqua Péreze, Měsíc fotografie, Paříž[1]
- 1997: Tunis, hlavní město kultury, skupinová výstava, Informační galerie, Tunis[1]
- 2007: Sidi Bou Said, Galerie Ammar-Farhat, Tunis[5]
- 2021: Vzpomínky před zapomněním, Palác Kheireddine (Městské muzeum v Tunisu), Tunis[2]
- 2022: Pouť na Djerbu: fotografie Jacqua Péreze, 1980, Muzeum umění a dějin judaismu, Paříž[6][7]
Publikace[editovat | editovat zdroj]
Neúplný seznam:
- Max-Pol Fouchet (photogr. Jacques Pérez), Éloges de Sidi Bou Saïd, Tunis, Cérès, 1975, 99 s. (EAN 2000055511580).
- Michael Tomkinson (photogr. Jacques Pérez), La Tunisie en images, Société tunisienne de diffusion, 1976, 128 s.
- Abdelmajid Ennabli et Jacques Pérez, Carthage retrouvée, Paris, Herscher, 1995, 151 s. (ISBN 978-9973-19-055-0).
- Lucette Valensi et Abraham Udovitch, Jacques Pérez: les juifs de Djerba, archives d’un photographe, Tunis, Simpact, 1999, 155 s. (ISBN 978-9973974532)
- Dar Al Kamilia, résidence de l’ambassade de France à La Marsa, Tunis, Dunes Éditions, 2004, 143 s.
- Samira Gargouri-Sethom et Jacques Pérez, Les bijoux de Tunisie, Tunis, Dunes Éditions, 2005, 166 s. (ISBN 9973-9799-1-5).
- Jamila Binous et Jacques Pérez, La médina de Tunis et Alexandre Roubtzoff, Tunis, Dunes Éditions, 2010, 228 s. (ISBN 978-9973020130).
- Lucette Valensi et Abraham Udovitch (foto: Jacques Pérez), Juifs de Djerba: regards, paroles et gestes, Paris, L’Éclat, 2022, 224 s. (ISBN 978-2841625819)
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- Národní cena za umění a literaturu Tuniska[8]
- Rytíř Řádu za kulturní zásluhy Tuniské republiky[8]
- Národní cena za kulturu Tuniské republiky[9]
- Rytíř umění a literatury (2009)[9][10]
Veřejné sbírky[editovat | editovat zdroj]
- UNESCO[9]
- Fondation Aga Khan[9]
- Francouzská národní knihovna[9]
- Institut du monde arabe[9]
- Musée national palestinien[9]
- Maison européenne de la photographie[11][12]
- Ministère tunisien de la Culture[9]
- Musée d’Art et d’Histoire du judaïsme[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacques Pérez na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b c d e Jacques Pérez à La Presse: «Mes photos, devenues des icônes, m’échappent» [online]. 2021-10-21 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c d A 90 ans, Jacques Pérez, grande figure de la photographie tunisienne, garde l'"oeil" sur son pays. Franceinfo [online]. 2021-10-10 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ ABDERRAZEK, Mohamed Ben. Photo du jour : Jacques Pérez, l’emblématique photographe de la Tunisie. Tunisie [online]. 2021-10-09 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Tunisie : Jacques Pérez sera enterré demain au Cimetière du Borgel [online]. 2022-07-02 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Jacques Pérez : Sidi Bou, au bout du rêve ! [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-02. (anglicky)
- ↑ STAFF, Par Times of Israel. La communauté de la Ghriba, vue par le photographe Jacques Pérez. fr.timesofisrael.com [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b Pèlerinage à Djerba. Photographies de Jacques Pérez, 1980. Musée d'Art et d'Histoire du Judaïsme [online]. 2022-02-10 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b WEBMANAGERCENTER.COM; BESSAIS, Raja. Le Palais Kheireddine abrite l’exposition “Souvenirs d’avant l’oubli… Photographie de Jacques Pérez” [online]. 2021-10-07 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c d e f g h HOMMAGE : Jacques Pérez est décédé le vendredi 1er juillet 2022. lepetitjournal.com [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Sept intellectuels tunisiens. Leaders [online]. [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ En Français sous l’image [online]. 10. 6. 2006 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (francouzsky).
- ↑ L’œil de Tunis [online]. 22. 11. 1997 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (francouzsky).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- La Tunisie de Jacques Pérez, dokument Saïda Kasmiho a Frédérica Mitterranda, TV5 Monde, 52 min, 2018.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques Perez na Wikimedia Commons
