Iultinskaja trasa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Iultinskaja trasa
Základní údaje
Stát RuskoRusko Rusko
Region
  • Čukotský autonomní okruh
  • Трасса Иультин-Эгвекинот, 14 км.jpg
    Některá data mohou pocházet z datové položky.

    Iultinskaja trasa, psáno též Iuľtinskaja trasa (rusky Иультинская трасса, do češtiny lze přeložit jako Iultinská trasa, Iultinská silnice) je silnice v Rusku v Čukotském autonomním okruhu.

    Popis[editovat | editovat zdroj]

    Iultinskaja trasa je silnice v Rusku v Čukotském autonomním okruhu spojující přístav Egvekinot na břehu Beringova moře s dnes již zaniklou osadou městského typu Iultin. Vede zhruba severojižním směrem a její délka činí přibližně 200 km. Je izolována od zbytku ruské silniční sítě. Jedná se o jedinou dálkovou silnici na Čukotce. Povrch silnice je tvořen šotolinou a je vhodný pouze pro vozidla s pohonem 4x4 a pro nákladní automobily.

    Na trase silnice se nachází mimo výchozího bodu, osady městského typu a přístavu Egvekinot (nultý kilometr), a cílového bodu, zaniklé osady Iultin, ještě několik dalších osad – Ozernyj (Озерный, v překladu Jezerní) (13. km), Dorožnyj (дорожный, v překladu Silniční) (87. km), Amguema (Амгуэма) (91. km), Tranzitnyj (транзитный, v překladu Tranzitní) a Geologičeskij (геологический, v překladu Geologický) (150. km). Vzhledem k tomu, že cílový bod silnice, osada Iultin, je od roku 1995 neobydlená, není poslední úsek GeologičeskijIultin udržován a je v současné době nesjízdný.

    V minulosti existovaly plány na prodloužení silnice z Iultinu do osady Mys Šmidta na pobřeží Severního ledového oceánu, čímž by bylo vytvořeno silniční spojení napříč Čukotkou mezi Beringovým mořem a Severním ledovým oceánem. Podle některých zdrojů byl tento úsek již postaven, tuto informaci však nelze ověřit.

    Historie[editovat | editovat zdroj]

    Silnice byla postavena koncem 40. let 20. století s využitím vězeňské práce. Cílem stavby silnice bylo propojit s mořem a tedy i se světem tehdy nově zřízenou osadu Iultin, v jejímž okolí byla koncem třicátých let objevena naleziště cínu a wolframu a tyto suroviny bylo potřeba dostat k moři, aby mohly být dopraveny loděmi dále do světa. Jedinými osadami na trase, které existovaly před stavbou silnice, byly Iultin (založen roku 1937) a Amguema. Ostatní osady na trase (včetně přístavu Egvekinot) vznikly až se stavbou silnice. Největší dopravní zatížení zažila silnice v 50. až 80. letech. Po zrušení osady Iultin přestal být poslední úsek silnice GeologičeskijIultin udržován a je v současné době nesjízdný. V současné době má silnice význam zejména jako spojení osady Amguema s osadou Egvekinot, která je administrativním centrem okresu.

    Sídla na trase[editovat | editovat zdroj]

    Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

    • Poblíž osady Ozernyj silnice protíná polární kruh. Na tomto místě se přes silnici klene zajímavá kovová konstrukce upozorňující projíždějící řidiče na tuto skutečnost (foto viz např. zde).

    Související články[editovat | editovat zdroj]

    Reference[editovat | editovat zdroj]

    V tomto článku jsou použity informace z článku Iultin a z webové stránky https://web.archive.org/web/20110107172244/http://ruschudo.ru/miracles/2690/

    Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]