Inkrementalismus

Inkrementalismus (z lat. incrementum – zvyšování) je metoda dosahování určitého cíle postupně a zvolna, po dílčích částech. Použit může být jak v projektech vyžadujících rozsáhlé plánování, tak v těch, které je nepotřebují a jasný je pouze cíl; stejně tak může být rozvržen časově nebo v případech, kdy není nutné znát termín celkového dokončení, toliko coby sled dílčích cílů, kdy každý začíná po skončení toho předchozího.

Inkementalismus může být vykládán též jako inkrementální (postupný) rozhodovací proces, směřující k danému cíli. Takto chápaný proces čelí většinou větší kritice ve prospěch jiných rozhodovacích a plánovacích strategií kvůli jeho nedostatečné koncepci a integritě.

Inkrementalismus tak tvoří protiklad jiných metod a strategií uskutečňování cílů (například strategie top-down & bottom-up, česky přibližně seshora dolů a zdola nahoru). Jeho přímé opositum, které aspiruje k dosáhnutí změny v jednom atomárním kroku, bývá (byť řídce) nazýváno revolucionismus.

Inkrementalismus může též fungovat jako strategie prosazení změny, která je jako celek veřejnosti nepřijatelná, ale tento odpor je prostřednictvím dílčích změn v určité fázi převážen. Tuto „plíživou“ formu inkrementalismu obhajoval americký politolog Charles E. Lindblom.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Práce Publia Vergilia Maro na jeho básnich Aeneis a Georgica, které údajně psal rychlostí pouhých tří veršů za den.^[1]
Příkladem může být i proces, kterým se prostřednictvím editací uživatelů z Wikipedie stala největší on-line encyklopedie světa.
Logický inkrementalismus předpokládá, že daná celková změna je velmi citlivá.
Prosazování některých cílů je uskutečňováno prostřednictvím inkrementalismu po množstvích velmi malých změn, prováděných napříč dostatečně dlouhým obdobím.

Analogie s žábou[editovat | editovat zdroj]

Princip inkrementalismu se spojuje s podobenstvím toho, „jak uvařit žábu“. Pokud je tato vhozena do horké vody, ihned vyskočí. Pokud bude ovšem vložena do studené vody a ta bude postupně přiváděna k varu, žába se uvaří. Ve skutečnosti je to nesmysl, neboť žába z té vody vyskočí, jakmile jí bude příliš horko.^[zdroj?]