Syndrom vařené žáby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ilustrační foto - žába sedící na rukojeti rozpáleného kotlíku

Syndrom vařené žáby, též žabí syndrom, je metafora vycházející z bajky: Když vezmete žábu a hodíte ji do vařící vody, vyskočí z ní ven. Ale když ji hodíte do studené vody a budete teplotu pomalu zvyšovat, žába nevyskočí, jako by si říkala „je sice teplo, ale ještě to jde, ještě není nejhůř…“ — a nakonec, jak tak čeká, až bude nejhůř, se uvaří. Největší nebezpečí žabího syndromu aplikovaného na mezilidské vztahy spočívá v tom, že jen málokdo si dokáže uvědomit, že se právě nebo už delší dobu nachází v roli vařené žáby, tj. že ho někdo jiný nebo okolnosti pomalu vaří (tj. vmanipulovávají do určité role, situace nebo činu apod.), a tudíž je třeba jednat a „vyskočit“ z kotle, než bude nejhůř nebo pozdě.[1]

Příběh o vařené žábě je často používán jako metafora pro neschopnost nebo neochotu lidí reagovat nebo si uvědomovat hrozivé hrozby, které vznikají postupně spíše než náhle.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]