Indián (holub)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Indián
Německý indián v barvě modré pruhové
Německý indián v barvě modré pruhové
Základní informace
Země původuOrient
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecstřední
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaBradavičnatá plemena
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons

Indián je plemeno holuba domácího, prošlechtěné pro extrémně krátký zobák a značně vyvinuté ozobí a obočnice. V minulosti se nazýval též holub berberský.[1] Je to plemeno velice staré, původem z Orientu.[1]

Indián je holub statné postavy a zaoblených tvarů, dospělý pták dosahuje hmotnosti kolem 500 g.[2] Hlava je velká, velice široká a zakulacená. Zobák je značně zkrácený a čím je kratší, tím je holub lépe hodnocen. Je široce nasazený, silný, tupý, světlé barvy a ztrácí se v silně vyvinutém ozobí, na dolním zobáku dále vyrůstají tři bradavičnaté výrůstky. Oči jsou velké, u většiny barevných rázů perlové, obočnice jsou značně rozvinuté, široké a tříkroužkové. Krk je krátký, silný a plynule přechází v širokou a vyklenutou hruď. Tělo má klínovitý tvar, hřbet je krátký, z části je otevřený, nekrytý křídly, linie hřbetu směřuje k zemi. Křídla jsou kratší, jejich letky se nad ocasem nekříží, ocas je úzký a jen o málo delší než křídla. Nohy jsou krátké, široce nasazené, s neopeřenými běháky.

Opeření je krátké a přiléhající. Chová se v různých barevných a kresebných rázech, zbarvení není důležitým exteriérovým znakem.[2] Po stránce vzhledu pták dospívá až ve čtyřech letech, kdy se definitivně rozvine ozobí a obočnice.

Indián se ve světě rozpadá na několik mírně odlišných plemen, německý indián je větší, delšího formátu, anglický indián dorůstá menší velikosti a tělo má kratší, dále existuje indián španělský a polský. V Česku se chovají indiáni němečtí.[1] Chov je náročný na péči, ptáci jsou citliví na čistotu v holubníku, v prašném prostředí jim slzí oči a hrozí jejich záněty.[2] Kvůli extrémně zkrácenému zobáku nemohou dospělí holubi krmit holoubata a k odchovům se používají chůvky jiných, středozobých plemen.[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Indián, s. 160. (česky) 
  2. a b c d TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Bradavičnatá plemena, s. 104. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. (česky) 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. (česky)