Imprimatur
Imprimatur (lat. ať se tiskne) znamená v typografii písemný souhlas zákazníka se zahájením tisku. Imprimatur musí obsahovat datum, čas a podpis zákazníka. V historii znamenalo imprimatur také souhlas státní nebo církevní cenzury.
Cenzura[editovat | editovat zdroj]
V raném novověku si tiskař nebo nakladatel musel vyžádat k tisku panovnické privilegium, které zároveň zajišťovalo jakousi ochranu jeho práv. Když se knihtisk po Evropě více rozšířil, zavedla církev i řada států cenzuru, to jest povinnost tiskaře nebo nakladatele předkládat texty ke schválení. Cenzura mohla mít i několik stupňů, kde se schválení označovalo latinskými slovy nihil obstat (nic nepřekáží), imprimi potest (může se tisknout) a konečně imprimatur.[1] Až do poloviny 20. století byli katoličtí teologové zavázáni, aby svá díla předkládali církevní cenzuře.
Od Druhého vatikánského koncilu se církevní imprimatur uděluje jen na vyžádání autora nebo nakladatele. I když předběžná cenzura byla ve většině zemí v 19. a ve 20. století zrušena, slovo imprimatur se dále používá jako souhlas zadavatele s náhledem a uvolnění k tisku. Tímto souhlasem zadavatel potvrzuje, že text odpovídá jeho požadavkům.[2]
Metaforický význam[editovat | editovat zdroj]
V metafoře se slovo imprimatur používá pro schválení či potvrzení nějakého názoru či rozhodnutí, obvykle nějakou autoritou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Encyklopedický slovník. Praha: ED 1993. Heslo Imprimatur.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Imprimatur na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Imprimatur v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Imprimatur v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
