Přeskočit na obsah

Hertzův tlak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Schema Hertzova modelu styčného tlaku

Hertzův tlak (neboli styčný tlak ev. kontaktní pnutí) je tlak, který vzniká v místě vzájemného silového působení dvou těles s definovaným zakřivením povrchu. Svůj název nese po německém fyzikovi Heinrichu Hertzovi, který řešení této úlohy (formulované jako tzv. Hertzův model) publikoval v roce 1882.

Hertzův model

[editovat | editovat zdroj]

Hertzův model je založen na těchto předpokladech:

  • Rozměr stykové plošky je podstatně menší než poloměry křivosti dotýkajících se těles
  • Všechna vzniklá napětí jsou menší, než meze pružnosti těles
  • Na stykové ploše je nulové tření i adheze

V obecném zadání figurují parametry dotýkajících se těles (těleso 1 a těleso 2):

  • hlavní křivosti – menší a větší (kde ), což jsou navzájem kolmé největší a nejmenší křivosti ve stykovém bodě.
    U těles vydutých (střed křivosti plochy leží mimo těleso) má křivost zápornou hodnotu .
  • úhel natočení – úhel mezi rovinami křivosti a
    Pokud je jedním z těles koule, pak je a
  • moduly pružnosti materiálů těles – a
  • Poissonova čísla materiálů těles – a

Obecné řešení

[editovat | editovat zdroj]

Odvození velikosti tlaku ve styčné ploše vychází z deformačních podmínek tuhých těles, kdy se nejprve stanoví velikost a tvar stykové plochy, jimž je obecně elipsa. Průběh tlaku na stykové ploše je parabolický (pokud nepřekročí mez pružnosti jednoho z materiálů), což vychází z průběhu deformace radiusu povrchu. Maximální tlak vyvozený silou se nachází uprostřed dotykové elipsy a má velikost[1]

  , kde a jsou rozměry poloos dotykové elipsy:

V těchto formulích je hodnota činitelů

   pro  a 
Konstanty a jsou definovány v tabulce podle úhlového parametru , který se vypočte jako
Konstanty pro výpočet poloos dotykové elipsy[1]
20° 30° 35° 40° 45° 50° 55° 60° 65° 70° 75° 80° 85° 90°
3,778 2,731 2,397 2,136 1,926 1,754 1,611 1,486 1,378 1,284 1,202 1,128 1,061 1,00
0,408 0,493 0,530 0,567 0,604 0,641 0,678 0,717 0,759 0,802 0,846 0,893 0,944 1,00

Případy se zcela obecným zadáním jsou v praxi velice ojedinělé a přibližuje se k nim například odvalování kuličky v rádiusové drážce valivého ložiska.

Typické případy

[editovat | editovat zdroj]

V typických případech figurují obvykle koule, válec a rovina.
Pro zjednodušení lze brát

koule – koule

[editovat | editovat zdroj]

V tomto případě je styková plocha kruhová ( a ) a její poloměr je

Maximální tlak pak je: 
Přiblížení středů koulí je


koule – rovina

[editovat | editovat zdroj]

Rovina je v podstatě koule o nekonečném poloměru, tudíž a pak je poloměr stykové plochy

Maximální tlak pak je: 

V případě shodných materiálů koule i podložky () dostaneme vztahy:

 ;    ;  

Pro kalenou ocelovou kouli na kalené ocelové rovině lze použít pro určení dovolené zátěže při maximálním dovoleném tlaku
přibližný vzoreček:    pro F v [N] a d v [cm].[1]


rovnoběžné válce

[editovat | editovat zdroj]

Styková plocha má tvar obdélníka o šířce b, takže

, kde je zatížení vztažené na jednotku délky

Maximální tlak pak je: 


válec – rovina

[editovat | editovat zdroj]

V tomto případě platí

Maximální tlak pak je: 

V případě shodných materiálů válce i podložky () dostaneme vztahy:

 ;    ;  

Při předběžném návrhu mostních ložisek lze použít zjednodušený vzoreček    pro q v [N/cm] a d v [cm].[1]

Odlišné vzorce

[editovat | editovat zdroj]

V literatuře se vyskytují i poněkud odlišné vzorce. Je to jednak použitím jiné úpravy konstant a jednak použitím
tzv. redukovaného modulu pružnosti
a tzv. ekvivalentního rádiusu

Jiné modely kontaktního pnutí

[editovat | editovat zdroj]

Zohledňují vliv adheze:

  • Bradleyův model
  • Model pružného kontaktu Johnson-Kendall-Roberts (JKR)
  • Model pružného kontaktu Derjaguin-Muller-Toporov (DMT)
  • Taborův parametr – spojuje modely JKR a DMT
  • Model pružného kontaktu Maugis-Dugdale
  • Model Carpick-Ogletree-Salmeron (COS)

– dle odstavce „Adhesive contact between elastic bodies“ v článku „Contact mechanics“ na anglické Wikipedii

  1. a b c d HÖSCHL, Cyril. PRUŽNOST A PEVNOST VE STROJNICTVÍ. Praha: STNL, 1971. 376 s. S. 267.