Heliosféra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Diagram vlastností heliosféry
Dráha Voyageru 1 a 2 v heliosféře a heliopauze.

Heliosféra je obal částic obklopující Slunce. Nejspodnější a relativně nejchladnější vrstvou heliosféry je fotosféra. Nad fotosférou se rozprostírá chromosféra a dále nad ní žhavá koróna. Heliosféra končí tam, kde se vyrovnává tlak slunečního větru s tlakem okolních hvězd.

Helioplášť je prostor ve kterém působí magnetické pole Slunce a kde se sluneční vítr pohybuje nadzvukovou rychlostí. Má tvar kapky, kde jeho nejširší část (konec kapky) směřuje proti směru pohybu sluneční soustavy v Galaxii. Okraj heliopláště se nazývá heliopauza a za touto hranicí sluneční vítr zpomaluje pod hranici rychlosti zvuku a magnetické pole Slunce již dále nepůsobí, takže můžeme heliopauzu označit jako hranici naší sluneční soustavy.

Vznik heliosféry[editovat | editovat zdroj]

Heliosféra je utvářena slunečním větrem. I když elektricky neutrální atomy z mezihvězdného prostoru mohou proniknout dovnitř této oblasti, prakticky všechen materiál heliosféry pochází ze Slunce. Protože částice slunečního větru ze Slunce proudí všemi směry, má heliosféra přibližně kulový tvar, což potvrzují i sondy.[1]

Sluneční vítr proudící všesměrně ze Slunce rychlostí několika set km.s-1 (okolo 1 milionu mil za hodinu v blízkosti Země). V určité vzdálenosti od Slunce, pravděpodobně okolo oběžné dráhy Pluta, tento nadzvukový vítr zvolna zpomaluje díky střetávání s mezihvězdnou hmotou. To způsobí náraz, vzniká terminační vlna, a rychlost částic klesá na podzvukovou (vizte též akustický třesk). Částice mění směr a stávají se součástí mezihvězdného toku hmoty, což vytvoří Slunci heliosférický ohon podobný takovému jaký mají komety.

Heliopauza[editovat | editovat zdroj]

Oblast podzvukového toku se nazývá heliosférická pochva (heliosférická obálka). Tato obálka je ohraničena heliopauzou.

Přesná vzdálenost a tvar heliopauzy stále není znám. Některé vesmírné sondy jako Pioneer 10, Pioneer 11, Voyager 1 a Voyager 2, putující pryč ze sluneční soustavy, již heliopauzy dosáhly[2] a např. Voyager 2 měl ve svém poslání heliopauzu prozkoumat.[3]

Heliosféra a magnetické pole Slunce[editovat | editovat zdroj]

Sluneční vítr je složen z částic, ionizovaných atomů ze sluneční korony, a pole, které tyto částice utvářejí. Vzhledem k tomu, že se Slunce otočí kolem své osy za 27 dní, magnetické pole transportované slunečním větrem je stáčeno do spirály. Proměnlivost slunečního magnetického pole je vynášena pryč solárním větrem a může způsobit magnetické bouře v zemské magnetosféře.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://phys.org/news/2017-04-cassini-voyager-missions-picture-sun.html - Cassini, Voyager missions suggest new picture of Sun's interaction with galaxy
  2. http://www.astro.cz/article/2988
  3. http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/voyager.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • ZEMANČÍKOVÁ, Viktória. Aký je tvar heliosféry? Nové poznatky ponúka sonda Cassini a Voyager. [online]. Česká astronomická společnost, 2017-05-08, [cit. 2017-05-14]. Dostupné online.