Heliosféra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Diagram vlastností heliosféry
Dráha Voyageru 1 a 2 v heliosféře a heliopauze.

Heliosféra je obal částic obklopující Slunce. Nejspodnější a relativně nejchladnější vrstvou heliosféry je fotosféra. Nad fotosférou se rozprostírá chromosféra a dále nad ní žhavá koróna. Heliosféra končí tam, kde se vyrovnává tlak slunečního větru s tlakem okolních hvězd.

Helioplášť je prostor ve kterém působí magnetické pole Slunce a kde se sluneční vítr pohybuje nadzvukovou rychlostí. Má tvar kapky, kde jeho nejširší část (konec kapky) směřuje proti směru pohybu sluneční soustavy v Galaxii. Okraj heliopláště se nazývá heliopauza a za touto hranicí sluneční vítr zpomaluje pod hranici rychlosti zvuku a magnetické pole Slunce již dále nepůsobí, takže můžeme heliopauzu označit jako hranici naší sluneční soustavy.

Vznik heliosféry[editovat | editovat zdroj]

Heliosféra je utvářena slunečním větrem. I když elektricky neutrální atomy z mezihvězdného prostoru mohou proniknout dovnitř této oblasti, prakticky všechen materiál heliosféry pochází ze Slunce. Protože částice slunečního větru ze Slunce proudí všemi směry, má heliosféra přibližně kulový tvar.

Sluneční vítr proudící všesměrně ze Slunce rychlostí několika set km.s-1 (okolo 1 milionu mil za hodinu v blízkosti Země). V určité vzdálenosti od Slunce, pravděpodobně okolo oběžné dráhy Pluta, tento nadzvukový vítr zvolna zpomaluje díky střetávání s mezihvězdnou hmotou. To způsobí náraz, vzniká terminační vlna, a rychlost částic klesá na podzvukovou (vizte též akustický třesk). Částice mění směr a stávají se součástí mezihvězdného toku hmoty, což vytvoří Slunci heliosférický ohon podobný takovému jaký mají komety.

Heliopauza[editovat | editovat zdroj]

Oblast podzvukového toku se nazývá heliosférická pochva (heliosférická obálka). Tato obálka je ohraničena heliopauzou.

Přesná vzdálenost a tvar heliopauzy stále není znám. Některé vesmírné sondy jako Pioneer 10, Pioneer 11, Voyager 1 a Voyager 2, putující pryč ze sluneční soustavy, již heliopauzy dosáhly[1] a např. Voyager 2 měl ve svém poslání heliopauzu prozkoumat.[2]

Heliosféra a magnetické pole Slunce[editovat | editovat zdroj]

Sluneční vítr je složen z částic, ionizovaných atomů ze sluneční korony, a pole, které tyto částice utvářejí. Vzhledem k tomu, že se Slunce otočí kolem své osy za 27 dní, magnetické pole transportované slunečním větrem je stáčeno do spirály. Proměnlivost slunečního magnetického pole je vynášena pryč solárním větrem a může způsobit magnetické bouře v zemské magnetosféře.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.astro.cz/article/2988
  2. http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/voyager.html

Související články[editovat | editovat zdroj]