Zlatý vodopád

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Gullfoss)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zlatý vodopád
GullfossOverview.jpg
Poloha
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sigríður Tómasdóttir

Zlatý vodopád, řidčeji Velký vodopád,[1] (islandsky Gullfoss) se nalézá v horní části řeky Hvítá. Voda stéká kaskádovitě dolů ve dvou fázích. V první fázi je spád 11 metrů vysoký a druhý spád 22 m, obě fáze ústí do 2,5 km dlouhého kaňonu. Kaňon byl vytvořen na konci doby ledové působením povodňových vln a každý rok je erozí prodloužen o 25 cm. Nad vodopády jsou nebezpečné peřeje. Patří mezi nejznámější vodopády Islandu a patří do chráněné oblasti. Spolu s národním parkem Þingvellir a tryskajícím termálním proudem Geysir tvoří tzv. „Zlatý kruh“ (anglicky Golden Circle) nebo také „Zlatý trojúhelník" přírodních zajímavostí.

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Sigríđur Tómasdóttir dělala průvodce pro návštěvníky z různých koutů světa, kteří chtěli vidět vodopád. Sigrídur neměla vzdělání, ale byla sečtělá a umělecky založená. Narodila se v roce 1874 v Brattholtu a žila zde po celý svůj život. Sigridur se svou sestrou nechaly vybudovat první cestu ke Zlatému vodopádu. Na přelomu 19. století chtěli zahraniční investoři vybudovat na řece hydroelektrárnu a zničit vodopád. Proti tomu se postavila právě Sigríđur Tómasdóttir. Prohlásila, že pokud místní úřady nezakročí, skočí z vodopádu a zemře. Naštěstí díky pomoci jejího advokáta Sveinna Björnssona se podařilo vodopád zachránit. Gullfoss se stal majetkem lidu Islandu. Sigríđur Tómasdóttir zemřela v roce 1957 a byla pohřbena na hřbitově Haukadalur. Je na ní vzpomínáno jako na zachránce vodopádu, její památník, který vytvořil sochař Rikhardur Jonsson, stojí u něj.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 89, 101. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]