Grotte di Frasassi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Grotte di Frasassi
"Varhanní píšťaly" (Canne d'Organo) v Grotte di Frasassi
"Varhanní píšťaly" (Canne d'Organo) v Grotte di Frasassi
Údaje o jeskyni
Stát ItálieItálie Itálie
Místo Genga, provincie Ancona, Marche
Zeměpisné souřadnice
Hloubka 400 m
Délka cca 30 km
Nadmořská výška 300 m n. m.
Datum objevu 28. 6. 1948, 25. 9. 1971 (hlavní prostory jeskyně)
Objevitel Členové speleologické skupiny CAI regionu Marche z Ancony (Gruppo Speleologico Marchigiano di Ancona) - Mario Marchetti (1948), Rolando Silvestri a Umberto di Santo (1971)
Geologie vápencový kras
Datum zpřístupnění 1974
Otevírací doba denně kromě 4. a 25. 12. a 10. - 30. ledna
Zpřístupněná délka cca 1,5 km
Osvětlení ano
Památkový status Regionální přírodní park Gola della Rossa e di Frasassi (Parco naturale regionale della Gola della Rossa e di Frasassi)
Grotte di Frasassi
Grotte di Frasassi
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grotte di Frasassi jsou rozsáhlý systém krasových jeskyní, nacházející se u obce Genga v provincii Ancona ve střední Itálii (region Marche). Jeskyně patří mezi nejznámější a nejnavštěvovanější v Itálii. Poprvé v moderní době speleologové našli vstup do jeskyní v roce 1948, hlavní podzemní prostory objevili členové anconské speleologické sekce CAI (Club Alpino Italiano) 25. září 1971.[1][2] Grotte di Frasassi byly pro veřejnost zpřístupněny v roce 1974. Jeskyně se později staly součástí Regionálního přírodního parku Gola della Rossa e di Frasassi, který byl ustaven v roce 1997.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

V jeskyni je celoročně stálá teplota +14 ° C přičemž relativní vlhkost se blíží 100%. Jeskyně Frasassi jsou oblíbené kvůli bohaté krápníkové výzdobě, vyplňující obrovské prostory. Jedny z nejpůsobivějších míst jsou Sala delle Candeline (česky „Síň svící“) s velkým množstvím drobných stalaktitů na stropě nebo Sala dell′Infinito (česky „Síň nekonečna“), plná majestátních stalagnátů. Ty připomínají sloupy, které jakoby podpírají strop jeskyně.

Sala delle Candeline - Síň svící

Součástí jeskynního systému je tzv. Propast Ancona (italsky L´Abiso Ancona), monumentální vnitřní prostora o rozměrech 120 x 180 metrů a výšce 200 metrů. Dno dutiny, která patří k největším podzemním prostorám nejen na evropském kontinentě, ale i ve světě, je zavaleno bloky horniny, která se zřítila v průběhu tisíciletí. Uprostřed této prostory se nacházejí mimořádně velké stalagmity o průměru 2 - 5 metrů a výšce od 1,5 až do 20 metrů, přezdívané I Giganti (Obři).[3] Za Propastí Ancona se terén snižuje do do další prostory, která je dlouhá 200 metrů a proto se jí říká Sala dei duecento či Sala 200 (Síň dvě stě). V této dutině jsou též zajímavé krápníkové útvary, mezi něž patří například sněhobílé Niagarské vodopády (Cascata del Niagara). Uprostřed Síně dvě stě stojí 15 metrů vysoký stalagmit, nazývaný Obelisk (L´Obelisco) [3]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Jeskyně obývá množství živočichů – netopýři, obojživelníci i bezobratlí. Například netopýři druhu Miniopterus schreibersii zde vytvářejí kolonii o celkovém počtu až 12 000 jedinců. V jeskyni se také vyskytují specifické italské druhy mloků - mlok jeskynní (Speleomantes italicus), mlok brýlatý (Salamandrina terdigitata) a italský vodní mlok Lissotriton italicus.

Celkem bylo na této lokalitě registrováno 67 druhů, mezi nimi i několik druhů endemických. Endemickým druhem je například malý jeskynní korýš Niphargus frassasianus, který žije v podzemních jezírkách se sirnatou vodou.

Dostupnost[editovat | editovat zdroj]

Jeskyně je otevřena s výjimkou několika dnů celoročně. V období od března do října se prohlídky konají v každou celou hodinu od 10 do 17 hodin, v měsíci srpnu dokonce v intervalu 10 minut. V zimním období od začátku listopadu do konce února se v pracovní dny konají pouze dvě prohlídky - v 11.30 a v 15.30 hod., více možností je o víkendu. Plné vstupné činilo v roce 2016 15,50 eur. Správa jeskyně umožňuje za vyšší poplatek také delší a náročnější prohlídku podzemních prostor, které jsou běžným návštěvníkům nepřístupné.[4]

Pověst o jeskyni[editovat | editovat zdroj]

Vypráví se, že kdysi u nedalekého opatství San Vittore žili mladík a dívka, kteří byli do sebe zamilovaní. Jejich rodiny však byly znepřátelené a bránily jim v lásce. Mladí lidé, když neviděli jiné řešení, v zoufalství uprchli soutěskou do kopců, kde se usadili poblíž jeskyně a začali zde spokojeně žít. Jednou večer při západu slunce se mladá žena vydala do hloubi jeskyně dále, než obvykle. Najednou ji uchvátila jakási zlá síla a ona omdlela. Když se probrala, zjistila, že místo své tváře má hlavu kozy. Mladý muž, který v té době byl dál od jeskyně, najednou zaslechl tichý hlas, který mu šeptal, že jeho žena se proměnila v ducha a již nikdy nebude moci opustit jeskyni. Muž se zoufale rozběhl k jeskyni, když ale dorazil ke vchodu, jeho tělo náhle změnilo barvu a on se proměnil v kámen. Od té doby tam ten kámen stojí jako strážce jeskyně. Vždy večer při západu slunce jsou v údolí slyšet výkřiky a stromy a kameny se začnou otřásat.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Genga - Le Grotte di Frasassi [online]. [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (italsky) 
  2. CAPPANERA, Giancarlo. Perchè e come è stata scoperta la “Grotta Grande del Vento ” di Frasassi [online]. [cit. 2016-10-29]. Podrobný popis objevu tzv. "Velké jeskyně větru", doplněný dobovými fotografiemi a dokumenty. Dostupné online. (italsky) 
  3. a b Grotte di Frasassi. Percorso turistico [online]. [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (italsky) 
  4. Grotte di Frassasi. Orari - Costi [online]. [cit. 2016-10-29]. Dostupné online. (italsky) 
  5. Storie e Leggende. La Grotta dell'Infinito o grotta della capra [online]. Serra San Quirico (Ancona): Parco naturale regionale della Gola della Rossa e di Frasassi [cit. 2016-10-19]. Dostupné online. (italsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]