Grácie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Charitky (v římské mytologii Grácie z latinského Gratiae) byly v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a Ókeanovny Eurynomé (podle jiné verze dcery boha slunce Hélia a najády Aigly). Byly to bohyně půvabu a krásy. Byly tři:

  • Aglaia byla nejmladší, nazývána „Skvělá“ nebo „zářící krásou“. Některé zdroje uvádějí, že byla Asklépiovou dcerou a později Héfaistovou manželkou.
  • Eufrosyné – „Dobromyslná“ nebo „Blaženost“. Byla také bohyní radosti, ztělesněním půvabu a krásy.
  • Thálie (Thaleia) – „Kvetoucí“, byla bohyní hostin a slavností, v té souvislosti označována jako „bohatá“ nebo „hojná, vydatná“

Známa jsou i další jména:

  • Charis – manželka boha ohně Héfaista
  • Pásithea – stala se manželkou boha spánku Hypna
  • Kléta a Faenna – byly uctívané ve Spartě
  • Thalló, Auxó a Hégemoné – byly uctívané v Athénách

Charitky byly půvabné, líbezné a milé, laskavé k lidem i bohům, lidem poskytovaly mnohá dobrodiní. Téměř vždy byly ve společnosti jiných bohů, zejména Afrodíty, Dionýsa, Apollóna a Múz. Ochraňovaly průběh slavností a hostin. Obzvláště však dbaly o krásu umění.

Byly ctěny jako ostatní bohyně, měly i své chrámy, např. v Orchomenu. Byly zobrazovány jako půvabné a tančící dívky, s touto symbolikou:

  • Vždy ve trojici – jsou tři druhy dobrodiní (dát, přijmout, vrátit)
  • Drží se vždy za ruce – dobrodiní jako řetěz přechází z ruky do ruky
  • Vyjadřují radost – tou se těší ten, kdo dává i ten, kdo přijímá
  • Jsou mladé – vzpomínka na dobrodiní nemá zestárnout
  • Mají průsvitné roucho – dobrodiní se nebojí pohledu

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Tři Grácie od Antonia Canovy

Podoba Charitek se zachovala na velkém počtu uměleckých děl – sochách, reliéfech, vázových malbách:

  • Sousoší Tři Grácie je římská práce z 3. až 2. stol. př. n. l.), je ve Vatikánském muzeu a v pařížském Louvru
  • Další sousoší stálo u vchodu k Athénské Akropoli, podle Pausania prý bylo dílem filosofa Sokrata, který byl původním povoláním sochař; bohužel se nedochovalo

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky