Gibbsův zákon fází

Gibbsův zákon fází představuje kritérium rovnováhy v heterogenních soustavách. Tento zákon lze zapsat ve tvaru

v=s-f+2\,,

kde $v$ je počet stupňů volnosti soustavy (tj. počet na sobě nezávislých intenzivních veličin, jejichž změnou není rovnováha porušena), $f$ je celkový počet fází soustavy, a $s$ je počet nezávislých (chemických) složek soustavy.

Odvození

Pro odvození Gibbsova fázového zákona je nutné nejdříve popsat složení směsi a následně uplatnit omezující podmínky v důsledku termodynamické rovnováhy.

Uvažujme libovolnou fázi systému, který obsahuje $s$ složek. Její složení můžeme popsat $s-1$ parametry (například zvolíme koncentrace libovolných $s-1$ složek – koncentraci posledních složky již můžeme dopočíst). Když neuvažujeme rovnováhu, můžeme takto zvolit složení každé z $f$ fází, proto lze složení systému popsat $(s-1)\cdot f$ intenzivními veličinami. Započteme-li pak i termodynamické veličiny, dostaneme celkem $(s-1)\cdot f+2$ intenzivních veličin pro popis systému.

Systém, který popisuje Gibbsův zákon, se ale nachází v rovnováze, proto je nutné uvážit omezující podmínky, které z této rovnováhy plynou. Pro každou složku soustavy musíme tedy odečíst $f-1$ veličin (obsahuje-li například systém vodu a led, tedy $f=2$ , víme, že se na fázovém diagramu nacházíme na křivce tání a tlak je tedy již jednoznačně určen teplotou a naopak, proto stačí pro popis o $(f-1)=1$ méně veličin než kdybychom tuto termodynamickou podmínku neměli); celkem tedy máme po započtení všech složek $(f-1)\cdot s$ omezení.

Odečtením počtu omezujících podmínek od celkového počtu intenzivních veličin pak skutečně dostáváme Gibbsův zákon fází.^[1]

$v=[f\cdot (s-1)+2]-[s\cdot (f-1)]=s-f+2\,.$

Příklad

Jako příklad můžeme uvést heterogenní směs ledu a kapalné vody, která bude ve stavu termodynamické rovnováhy (s níž se setkáváme např. při kalibraci teploměru), což mj. znamená, že už v ní nebude probíhat tepelná výměna a tak se látková množství v daných skupenstvích nebudou měnit. V takovém případě položíme $s=1$ , protože se zde vyskytuje pouze jedna chemická sloučenina (H₂O), $f=2$ , protože led a voda jsou dohromady dvě různé fáze, a $v$ potom vychází $1$ , protože pokud budeme měnit jednu intenzivní veličinu (např. tlak), všechny ostatní intenzivní veličiny (např. teplota) jsou na tomto tlaku závislé, aby mohla být zachována rovnováha. Jinými slovy: směs ledu a vody je systém, jehož stav lze na fázovém diagramu vody umístit na hraniční křivku mezi pevným a kapalným skupenstvím. Aby systém na této křivce zůstal, ke změně jedné veličiny náleží jasně daná změna druhé veličiny.

Zase v případě systému jedné fáze bychom v diagramu měli na výběr posun v obou souřadnicích. Fázové pravidlo udává totiž o jeden stupeň větší $v$ , protože $f$ je o jednu menší. Na příkladu vody by to byl systém sestávající např. pouze z kapalného skupenství. Bylo by možné měnit tlak i teplotu (v určitých mezích), aniž bychom se mimo toto skupenství dostali.

Reference

↑ PEKAŘ, Miloslav. Přednášky z termodynamiky a elektrochemie. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, 2014. 147 s. ISBN 978-80-214-5079-0. S. 64.

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] PEKAŘ, Miloslav. Přednášky z termodynamiky a elektrochemie. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická, 2014. 147 s. ISBN 978-80-214-5079-0. S. 64.

[1]