Genie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Genie
Rodné jménoSusan Wiley
Narození1957
Arcadia (Kalifornie), U.S.
BydlištěKalifornie
Známá jakoOběť zanedbávání a zneužívání a subjekt výzkumu osvojování jazyka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Genie (* 1957) je přezdívka pro americkou dívku, takzvané vlčí dítě, která byla obětí velkého zneužívání, zanedbání péče a sociální deprivace. Její případ je popsán v oblastech lingvistiky a dětské psychologie.[1][2][3] Když jí bylo přibližně 20 měsíců, její otec ji začal zamykat do místnosti, ve které byla většinu času přivázaná k dětské židli s nočníkem nebo svázaná v dětské postýlce. Zabraňoval jejímu kontaktu s lidmi, neposkytoval jí téměř žádnou stimulaci a nechával ji zde podvyživenou.[4][5][6] Rozsah její izolace jí zabránil v tom, aby byla vystavena dostatku mluvené lidské řeči, a proto si během svého dětství neosvojila jazyk. Její zneužívání se dostalo do pozornosti orgánu péče o děti v Los Angeles v listopadu roku 1970, kdy jí bylo 13 let a 7 měsíců.[1][4][7]

Psychologové, lingvisté a jiní vědci se o Genie starali po jejím přemístění do dětské nemocnice v Los Angeles. Na základě zjištění, že si Genie neosvojila jazyk, se jim naskytla příležitost zkoumat schopnost osvojení řeči a otestovat hypotézu kritického období vývoje řeči. Během času, kdy vědci Genie testovali, učinila znatelné pokroky v mentálním vývoji. Během měsíců se naučila neverbálně komunikovat a naučila se základní sociální dovednosti, ale až do konce své případové studie stále vykazovala mnoho rysů chování, které jsou charakteristické pro nesocializovanou osobu. V průběhu výzkumu se také učila nové jazykové dovednosti, ale nikdy si plně neosvojila mateřský jazyk.[8]

Brzy se stala předmětem bouřlivé debaty otázka o jejím umístění. V červnu 1971 opustila Genie nemocnici, aby žila se svou učitelkou z nemocnice Jean Butler. Ta ji držela v izolaci a nechtěla, aby docházelo k dalším kontaktům s vědci a k vyčerpávání dívky výzkumem. Ale o měsíc a půl později úřady umístily Genie do rodiny vědce Davida Riglera, který vedl výzkumný tým, se kterým poté žila téměř čtyři roky. Brzy po dosažení 18 let se Genie vrátila ke své matce, která se po několika měsících rozhodla, že se o ni nemůže dostatečně starat. Úřady ji pak přesunuly do první z řady institucí pro dospělé se zdravotním postižením, kde ji personál odřízl téměř od všech, které znala, a podrobili ji extrémnímu fyzickému a emocionálnímu zneužívání. [4][5][9] V důsledku toho došlo ke zhoršení jejího fyzického a duševního stavu a její nově získané jazykové a behaviorální dovednosti velmi rychle ustoupily. [4][5]

V lednu roku 1978 Geniina matka zakázala všechna vědecká pozorování a testování Genie. Od té doby bylo o jejích okolnostech odhaleno jen málo. Její současné místo pobytu je nejisté, i když se obecně věří, že žije v péči státu Kalifornie. [4] Stále je zde značný zájem akademiků a médií o její vývoj a o metody výzkumného týmu. Zejména vědci srovnávali Genie s Viktorem z Aveyronu, francouzským dítětem z 19. století, který byl také předmětem případové studie opožděného psychologického vývoje a pozdního osvojení jazyka. [5][10]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Genie (feral child) na anglické Wikipedii.

  1. a b Reynolds a Fletcher-Janzen 2004, s. 428.
  2. WALTZ, Mitzi. Autism: A Social and Medical History. Basingstoke, Hampshire, United Kingdom: Palgrave Macmillan, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-230-52750-8. OCLC 821693777 (anglicky) 
  3. Pinker 2007, s. 296–297.
  4. a b c d e JAMES, Susan Donaldson. Wild Child 'Genie': A Tortured Life [online]. May 7, 2008 [cit. 2013-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 23, 2013. (anglicky) 
  5. a b c d "Secret of the Wild Child". NOVA. PBS (United States), BBC (United Kingdom). March 4, 1997. 2. epizoda, 22. série. Archived from the original on November 9, 2012. Retrieved on February 12, 2009.
  6. Curtiss 1977, s. 1–6.
  7. Curtiss 1977, s. 5–6.
  8. Curtiss 1977.
  9. Rymer 1994, s. 151–155.
  10. Rymer 1994.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]