Gaius Fannius
| Gaius Fannius | |
|---|---|
| Narození | starověký Řím |
| Povolání | spisovatel, starořímský historik, starořímský politik a starořímský voják |
| Choť | Laelia Minor |
| Děti | Gaius Fannius[1][2] |
| Rodiče | Marcus Fannius |
| Příbuzní | Fannius Caepio[3] a Fannius[3] (vnoučata) |
| Funkce | římský konzul (122 př. n. l.) římský senátor Tribun lidu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Gaius Fannius (2. století př. n. l.) byl římský politik, který byl zvolen konzulem na rok 122 př. n. l. a patřil mezi hlavní odpůrce reformátora Gaia Graccha. Byl také členem kroužku významných mužů kolem Scipiona Aemiliana.
Život
[editovat | editovat zdroj]Gaius Fannius byl synem Marka Fannia (jehož bratr byl pravděpodobně Gaius Fannius Strabo, konzul roku 161 př. n. l.)[pozn. 1] Za předpokladu, že tento Gaius Fannius nebyl historikem, který bojoval ve třetí punské válce, byl v roce 146 př. n. l. v Makedonii členem štábu Quinta Caecilia Metella a byl jím jmenován jako člen poselstva k achájskému spolku, který měl přesvědčit, aby nevstupoval do války proti Římu.[5][6] Poté, co byli vyslanci představiteli spolku uráženi a jejich varování přehlížena, Fannius jednání opustil a odešel do Athén.[7]
Fannius se dále objevuje v roce 141 př. n. l., kdy sloužil s vyznamenáním jako vojenský tribun pod velením Quinta Fabia Maxima Serviliana v provincii Hispania Ulterior ve válce proti Viriathovi.[7] Předpokládá se, že někdy po roce 139 př. n. l. (možná 137 př. n. l.) byl zvolen tribunem lidu.[6] Pravděpodobně kolem roku 127/6 př. n. l. zastával úřad praetora, protože během této doby byl zmíněn v dekretu odpovídajícím na žádost vládce hasmoneovského království Jana Hyrkána o římskou pomoc.[8]
S podporou tribuna lidu Gaia Graccha byl v roce 122 př. n. l. zvolen konzulem spolu s Gnaeem Domitiem Ahenobarbem.[9] Jakmile se však dostal do úřadu, obrátil se proti Gracchovi, postavil se proti jeho reformním opatřením a podpořil konzervativní senátorskou stranu, stavějící se proti jakýmkoli reformám, které by měly mít nepříznivý dopad na její bohatství a postavení.[10] Během svého konzulátu uposlechl nařízení senátu a vydal prohlášení, kterým přikázal všem spojencům z řad Italiků opustit Řím.[11] Vyslovil se také proti Gracchovu návrhu na rozšíření římského občanství i pro Latiny. Fanniova řeč byla v Ciceronově době považována za mistrovské řečnické dílo a byla široce čtena.[12][13]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Gaius Fannius se oženil s Laelií, dcerou Gaia Laelia Sapienta. Na radu svého tchána navštěvoval na Rhodu přednášky stoického filozofa Panaitia.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dlouho se vedla debata o tom, zda tento Gaius Fannius byl historik, který sloužil ve vojsku pod velením Scipiona Aemiliana během třetí punské války, a spolu s Tiberiem Gracchem byli prvními, kdo překonal hradby Kartága při dobytí města. Cicero, z jehož dopisů se čerpají prakticky všechny informace, nesprávně identifikoval konzula Fannia jako Gaiova syna; dochované nápisy jasně prozrazují, že jeho otcem byl Marcus Fannius. Nyní se obecně uznává, že Cicero, ačkoli se v některých detailech mýlil, se pravděpodobně nespletl, když rozlišoval mezi Gaiem Fanniem, konzulem roku 122 př. n. l. a historikem Gaiem Fanniem, který sloužil pod Scipionem Aemilianem.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaius Fannius na anglické Wikipedii.
- ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
- ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
- ↑ a b Friedrich Münzer: Fannius 1. In: Pauly-Wissowa vol. VI,2. 1909. [cit. 2023-07-13].
- ↑ Cornell 2013, s. 244–247.
- ↑ Broughton 1986, s. 89.
- ↑ a b Cornell 2013, s. 246.
- ↑ a b Broughton 1952, s. 468.
- ↑ Broughton 1952, s. 509.
- ↑ Smith 1867, s. 296, II.
- ↑ Broughton 1952, s. 516.
- ↑ Smith 1867, s. 297, II.
- ↑ Cornell 2013, s. 247.
- ↑ a b Smith 1867, s. 922, III.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BROUGHTON, Thomas Robert Shannon. The Magistrates of the Roman Republic 1: Volume 1: 509 B.C. - 100 B.C.. [s.l.]: American Philological Association, 1952. 600 s. ISBN 978-0891307068. (anglicky)
- BROUGHTON, Thomas Robert Shannon. The Magistrates of the Roman Republic 3: Supplement. [s.l.]: American Philological Association, 1986. 294 s. ISBN 0-89130-811-3. (anglicky)
- CORNELL, Timothy J.; BISPHAM, Edward; RICH, John; SMITH, Christopher John. The Fragments of the Roman Historians. [s.l.]: [s.n.], 2013. 2634 s. ISBN 978-0199277056. (anglicky)
- WILLIAM, Smith. Dictionary of Greek and Roman Biography and Mythology. Svazek II, III. [s.l.]: C.C. Little and J. Brown, 1867. (anglicky)
