Bratuchin G-3
| G-3 | |
|---|---|
| Určení | dělostřelecký pozorovací vrtulník |
| Výrobce | Bratuchin |
| Šéfkonstruktér | Ivan Pavlovič Bratuchin |
| První let | 1946 |
| Uživatel |  SSSR |
| Vyrobeno kusů | 2 prototypy + 7 předsériových strojů |
| Varianty | G-4 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bratuchin G-3 (rusky Г-3, Геликоптер-3, helikoptéra 3[1]) byl sovětský dělostřelecký pozorovací vrtulník vyvinutý konstrukční kanceláří OKB-3 Bratuchin[2] z předchozího typu Bratuchin Omega II. Jeho variantou byl typ G-4.[1]
Vývoj a konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Bratuchin G-3 byl první vrtulník v Sovětském svazu, který měl určenou vojenskou roli. Měl sloužit jako dělostřelecký pozorovací stroj, zjišťovat škody způsobené nepříteli dělostřeleckou palbou a také ji přesněji zaměřovat. Sovětské letectvo (VVS SSSR) jej plánovalo užívat jako naváděcí stroj dělostřelectva (rusky AК - „Артиллерийский корректировщик“).[1] V roce 1945 si VVS SSSR objednalo 200 kusů tohoto stroje, který vycházel konstrukčně z Bratuchinova předchozího typu Omega II. Jelikož se předválečne motory MG-31F (kterými disponoval vrtulník Omega II) už několik let nevyráběly, byly pro G-3 zakoupeny ve Spojených státech amerických pístové motory Pratt & Whitney R-985-AN-1.[1] První ze dvou prototypů byl hotov v srpnu 1945, ale letové zkoušky započaly teprve na jaře 1946. V témže roce byla zahájena v továrně č. 473 v Kyjevě výroba, která měla dodat 8 předsériových strojů G-3. Z nich bylo 5 určeno pro státní letecké zkoušky. Nakonec se dokončilo pouze 7 vrtulníků, navíc se značným zpožděním. Jedna helikoptéra byla vybavena zdvojeným řízením pro výcvik pilotů.
Vývoj byl přerušen a přešlo se na typ G-4, jenž byl vybaven specializovanými pístovými motory domácí provenience Ivčenko AI-26GR.
Verze vrtulníku[editovat | editovat zdroj]
- Vylepšená verze s domácími pístovými motory Ivčenko AI-26GR.
Specifikace (G-3)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Průměr hlavních rotorů: 7 m každý
- Délka: 8,20 m
- Šířka: 14, 20 m
- Výška: 3,24 m
- Prázdná hmotnost:[pozn. 1] 2 195 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 2 600 kg
- Pohon: 2× pístový motor Pratt & Whitney R-985-AN-1, výkon 450 hp [1]
- Posádka: 2 (pilot a pozorovatel)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 170 km/h
- Dolet: 210 km
- Dynamický dostup: 2 500 m
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Prázdná hmotnost udává hodnotu hmotnosti standardně vybavené helikoptéry bez paliva a posádky.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Jurij Savinskij: Наследники инженера Да Винчи, ОТ АЛЬФЫ ДО ОМЕГИ Archivováno 12. 11. 2013 na Wayback Machine., ISBN 978-1-4751-0723-4, CreateSpace Independent Publishing Platform, 2012 (rusky)
- ↑ G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. Kapitola It all began with an autogyro, s. 14. (rusky, anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- G. I. Kuzněcov. ОКБ Н. И. Камова. Moskva: OOO „Цeнтр авиации и Космонавтики“, 1999. ISBN 5-93316-001-6. (rusky, anglicky)
- Nemecek, Vaclav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918. Londýn: Willow Books. ISBN 0-00-218033-2. (anglicky)
- The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
- Bill Gunston, The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft from 1875 - 1995, Osprey Aerospace, Londýn, 1995, ISBN 1-85532-405-9 (anglicky)
- Apostolo, Giorgio. The Illustrated Encyclopedia of Helicopters. New York: Bonanza Books, 1984. ISBN 0-517-43935-2. (anglicky)
- Taylor, Michael J. H. Jane's Encyclopedia of Aviation. Londýn: Studio Editions, 1989. ISBN 0-517-69186-8. (anglicky)
- World Aircraft Information Files, pp. File 890 Sheet 76–77. Londýn: Bright Star Publishing. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (česky) Bratuchin G-3, RUSLET - velká encyklopedie ruského a čínského letectví
- (anglicky) Bratukhin G-3, Aviastar.org