Funkční generativní popis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Funkční generativní popis (FGP) je gramatická teorie rozvíjená od 60. let 20. století na Univerzitě Karlově v Praze skupinou kolem Petra Sgalla. Jeho cílem je podobně explicitní a formalizovatelný popis jazyka jako generativní gramatika Noama Chomského, navazuje však na práci Pražské lingvistické školy, která klade důraz na funkční pojetí jazyka a využívá závislostní syntaxi, která je vhodnější pro popis češtiny.

FGP se skládá z generativní složky, která generuje věty na nejvyšší rovině takzvané tektogramatické reprezentace, a překladových složek, které transformují tektogramatické zápisy na nižší úrovně:

  • tektogramatická rovina
  • rovina povrchové syntaxe (v pozdějších pracích vypouštěná)
  • morfematická rovina
  • fonologické rovina
  • fonetická rovina

Přičemž forma nižší roviny vyjadřuje funkci ve vyšší rovině. V 90. letech 20. století se FGP stal základem anotačního schématu Pražského závislostního korpusu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • PANEVOVÁ, Jarmila. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 2017 [cit. 2021-12-30]. Kapitola Funkční generativní popis. Dostupné online.