Filipa Flanderská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Filipa Flanderská
Portrét
Filipa s otcem
Narození1287?
Úmrtí1306
DynastieDampierrové
OtecVít z Dampierre
MatkaIsabela Lucemburská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filipa Flanderská (nizozemsky Filippa van Vlaanderen, 1287?1306) byla dcera flanderského hraběte Víta z Dampierre. Místo plánovaného sňatku s anglickým princem strávila zbytek svého nedlouhého života nuceným pobytem na dvoře francouzského krále Filipa IV.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako dcera Víta z Dampierre a jeho druhé choti Isabely, dcery Jindřicha V. Lucemburského. Ve snaze zachovat autonomii Flander hledal její otec podporu u anglického královského domu, roku 1293 uzavřel s anglickým králem Eduardem I. dohodu o sňatku Filipy s anglickým následníkem. Tzv. smlouva z Lierre byla zpečetěna v létě 1294[1] a Vít z Dampierre jejím podpisem změnil osud své dcery i celých Flander. V září téhož roku seznámil se svými plány francouzského krále Filipa IV., svého lenního pána. Následovalo zatčení a do vězení zároveň s otcem byli vsazeni i dva synové. Na svobodu se dostali výměnou za Filipu, kterou francouzský král požadoval.[2]

Na počátku roku 1297 Vít z Dampierre uzavřel spojenectví s Eduardem I. a vypověděl lenní slib francouzskému králi.[3] V bitvě u Furnes byli Dampierrové poraženi. Za zprostředkování papežských legátů bylo uzavřeno tříleté příměří.[4] Na jaře 1298 se znepřátelené strany sešly v Římě. Své zástupce vyslal francouzský král i král anglický. Flanderský hrabě vyslal své dva syny. Papež Bonifác VIII. úspěšně usmířil oba krále a dohodl sňatky mezi jejich rodinami. Vít z Dampierre zůstal zcela osamocen, opuštěn všemi spojenci a Filipino místo po boku anglického prince zaujala francouzská princezna Isabela. Nebohá Filipa zůstala na kapetovském dvoře až do své smrti roku 1306.[2][pozn. 1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údajně byla v Louvru otrávena.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HÉLARY, Xavier. Courtrai 11. července 1302. Praha: Karolinum, 2017. 147 s. ISBN 978-80-246-3609-2. S. 27. 
  2. a b Hélary, str. 28
  3. Hélary, str. 30
  4. Hélary, str. 32

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]