Ferrantiho jev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sebastian Ziani de Ferranti

Ferrantiho jev je stav, kdy napětí na konci vedení je větší než na jeho počátku. Tento jev lze pozorovat zejména na dlouhých vedeních vvn a zvn přenosové soustavy při chodu naprázdno nebo při jejich zatížení výkonem menším než je přirozený výkon vedení.

Účinek Ferrantiho jevu je mnohem výraznější v podzemních kabelech, a to při krátkých délkách, vzhledem k jejich vysoké kapacitě.

Jev poprvé pozoroval Sebastian Ziani de Ferranti při instalaci podzemních kabelů distribuční sítě o napětí 10 000 V v roce 1887.[1]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. F. Wilson, Ferranti and the British Electrical Industry, 1864-1930, Manchester University Press, 1988 ISBN 0-7190-2369-6 page 44

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HODINKA, Miloslav; FECKO, Štefan; NĚMEČEK, František. Přenos a rozvod elektrické energie. Praha: SNTL, 1989. ISBN 80-03-00065-3.