Faustynów

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Faustynów, Gmina Zelów
MR2008Faustynow2 bunkry.JPG
Poloha
Souřadnice
Stát PolskoPolsko Polsko
Faustynów, Gmina Zelów
Faustynów, Gmina Zelów
Správa
Označení vozidel EBE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Faustynów (česky Faustynov) je vesnička založena českými evangelíky. Nachází se v Polsku 12 km jihozápadně od Zelova a 50 km od Lodže. K 31. březnu 2011 zde žilo 56 osob.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jeden ze čtyř polských bunkrů na "mokrém konci" Faustynova. Rok 2015

Faustynov byl založen na území carského Ruska v roce 1841 dvaceti třemi rodinami potomků českých exulantů doby pobělohorské. Tyto rodiny, čítající asi 100 osob, sem přišly z pruského Slezska, odkud byl i první rychtář Faustynova Jan Šrajbr, původem z Friedrichova Tábora. Budoucí osadníci si koupili od Faustyny, rozené Łyskowské, zalesněné pozemky poblíž českého Zelova. Po zemědělské rekultivaci místa byla nová vesnice nazvána podle jména původní majitelky. Současně s vesnicí byl založen český evangelický hřbitov, naplánována modlitebna a škola. Ačkoliv úředně schválení učitelé působili ve Faustynově od roku 1850 (Karel Kulhavý), škola byla postavena až v roce 1870. Kromě nevýnosného zemědělství bylo zdrojem příjmů obyvatel Faustynova tkalcování, kopání rašeliny a její prodej. Už koncem padesátých let 19. století si mladí lidé z Faustynova hledali snazší možnosti obživy na Volyni, kde vznikaly nové české osady. V roce 1864 jel faustynovský kantor Josef Pojman do ruského vnitrozemí, aby našel vhodné místo, kam by se všichni Faustynovští přestěhovali, ale z plánů sešlo.[1] V roce 1921 bylo ve Faustynově 36 domů a 257 obyvatel. Po vzniku Československa se 33 českých rodin přihlásilo repatriační komisi se zájmem o návrat do vlasti. Zklamáni nezdařeným výsledkem někteří mladí muži zůstali ve Francii, kde v té době pracovali v uhelných dolech.[2] Na počátku 2. světové války byla česká škola a domy na "mokrém konci" Faustynova vypáleny.[3] Připomínkou válečných událostí jsou čtyři nikdy nepoužité polské betonové bunkry stojící poblíž obytných domů. V roce 1945 žilo ve Faustynově 32 českých rodin, většina z nich se vrátila do Československa.[4]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil Pospíšil (26. prosince 1931 – 12. října 2017), místní rodák, kazatel, autor tří básnických sbírek Květy víry, Pašije a Květy naděje, dále prózy Ráchel a Návrat domů. V knize Návrat domů (2003, Exulant) popisuje situaci a život ve Faustynově do roku 1945 včetně následné reemigrace české menšiny do pohraničí Československa.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faustynów (Zelów) na francouzské Wikipedii.

  1. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Zelów : Česká exulantská obec v Polsku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 433 s. ISBN 80-7017-793-4. S. 141. 
  2. VLADIMÍR MÍČAN: Česká emigrace v Polsku a na Volyni. Strana 39-40
  3. VLASTIMIL POSPÍŠIL: Návrat domů, 2003 (dostupné dole)
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich 498 s., Obsahuje plánek Faustynova. ISBN 80-7017-018-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]