FKL
FKL DOO Temerin | |
---|---|
Základní informace | |
Výstavba | 1961 |
Poloha | |
Adresa | Temerin, Srbsko |
Další informace | |
Web | http://www.fkl-serbia.com/ |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
FKL je továrna na výrobu valivých ložisek a kardanových hřídelí se sídlem v Temerinu[1] nedaleko Nového Sadu v Srbsku.[2] Díky své specializaci je FKL unikátem v zemích bývalé Jugoslávie.[zdroj?]
Historie
[editovat | editovat zdroj]18. listopadu 1961 vznikla společnost nesoucí název Metalum, jež se soustředila na výrobu součástek pro automobily a traktory a věnovala se také obrábění kovů. 3. února 1965 se společnost přejmenovala na „Továrnu na výrobu valivých ložisek a kardanových hřídelí Temerin“, zkráceně FKL. Tím byl, jak jíž název napovídá, udán hlavní směr společnosti. Zaměření na obrábění, tepelné zpracování, broušení a montáž ložisek se stalo základním stavebním kamenem celého podnikání FKL. Společnost se také věnovala opravě, údržbě a testování ložisek.
Od roku 1975 se společnost věnuje výhradně výrobě ložisek a kardanových hřídelí. Mezi lety 1980 až 1990 FKL rapidně urychlil svůj vývoj a investoval do moderních technologií. V tomto období byly pořízeny obráběcí a tvářecí stroje, včetně CNC strojů.
V roce 1986 došlo k přesunu do nového závodu v průmyslové zóně v Temerinu. Následně proběhla výstavba dvou moderních výrobních hal o celkové rozloze 25 tisíc metrů čtverečních. V letech 1987 a 1988 byly zakoupeny kalící linky Aichelin a proběhla výstavba samostatné výrobní linky pro tepelné zpracování.
V roce 1990 se FKL stal akciovou společností. V roce 2009 započal proces privatizace.[3]
Koncem roku 2015 byla privatizace společnosti úspěšně dokončena. V roce 2017 se stal FKL hlavním dodavatelem ložisek pro ruského výrobce kombajnů Rostselmaš. V roce 2018 se stal FKL společností s ručením omezením a přestala tak být akciovou společností.
Současnost FKL
[editovat | editovat zdroj]FKL se specializuje na výrobu ložisek a ložiskových jednotek pro zemědělské stroje. Jedná se o jeden z mála závodů, jež zajišťuje kompletní výrobní proces, tj. obrábění, tepelné zpracování, výroba krytů, broušení, lapování a montáž samotného ložiska.[4] FKL zaměstnává kolem 700 lidí[5] a 90 % výrobků je určeno pro vývoz. Mezi cílové destinace patří především země Evropské unie, Rusko, Ukrajina, USA, Nový Zéland, Turecko a Egypt. Výrobní program FKL zahrnuje více než pět tisíc druhů ložisek s různým využitím a různou charakteristikou. Továrna vlastní certifikáty ISO 9001: 2015, ISO 14001: 2015, BS OHSAS 18001: 2007. FKL pracuje na zdokonalování svých produktů, technologických procesů a všech svých zdrojů. Dále spolupracuje s městským úřadem Temerin, Srbskou obchodní komorou a střední školou Lukijana Musickeho, kde umožňují studentům praxi v závodě a studenti takto mohou získat zkušenosti pro obrábění kovů.[6] FKL se také účastní projektu Tempus, ve spolupráci s Fakultou strojního inženýrství univerzity v Bělehradě [7], FKL také pomohl sepsat manuál s názvem Obráběcí technologie a obráběcí systémy pro broušení a obrábění, který vyšel ve spolupráci s profesory Fakulty technických věd univerzity v Novém Sadě.[8]
Výrobní program FKL
[editovat | editovat zdroj]Standardní výrobní program:
- Vnitřní kuličková ložiska pro upínací ložiska;
- Kuličková ložiska;
- Domečky z šedé a tvárné litiny;
- Ložiskové jednotky.
Speciální program pro zemědělství:
- Ložiska pro diskové brány
- Ložiska pro secí stroje
- Ložiska pro válce
- Ložiska pro kombajny
- Axiální ložiska
- Další speciální ložiska
Kardanové hřídele:
- Zemědělské stroje;
- Průmysl;
- Vozidla.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fabrika kotrljajućih ležajeva i kardana FKL na srbské Wikipedii.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné v archivu.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ www.rtv.rs. Dostupné online.
- ↑ www.rtv.rs. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-16.
- ↑ www.dnevnik.rs. Dostupné online.
- ↑ iprod.masfak.ni.ac.rs. Dostupné online. Archivováno 13. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-86-906415-1-2.