Erec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Další významy jsou uvedeny na stránce Erec (rozcestník).

Erec je rytířský dvorský román ve verších německého básníka Hartmanna von Aue. Vznikl pravděpodobně mezi lety 1180 a 1185. Jedná se o volné přepracování starofrancouzského románu Erec et Enide Chrétiena de Troyes, který vznikl kolem roku 1170. Chrétienův Erec je prvním tzv. artušovským románem (něm.: Artusroman), tj. dílem, které se zabývá tématem krále Artuše a rytíři kulatého stolu. Artušovský román je uznáván jako samostatný literární žánr středověké literatury. Hartmannem von Aue byl tento žánr „přiveden“ do německy psané literatury.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Erec je mladý rytíř, který doprovází královnu při lovu a přitom je napadnut jiným, neznámým rytířem. Bez potřebné výstroje Erec pronásleduje hrubiána do jiné země, kde očividně platí jiný žebříček hodnot: neznámý šlechtic je zde oslavně přijat a očekává se od něj, že jako už po dvakrát i nyní vyhraje turnaj a tím hlavní cenu - dravého ptáka. Erec je v cizí zemi bez potřebných zbraní a bez pomoci. V tom okamžiku potká zchudlého rytíře Koraluse, který mu poskytne zbraň. Erec se přihlásí do turnaje, vyhraje a Koralus mu za to dá za manželku svou krásnou dceru Enite. Svatba se koná na dvoře krále Artuše. Erec s Enite pak odjedou do Karnantu na dvůr Erecova otce (který se vzdá ve prospěch Ereca vlády). Erec zanedbává kvůli své erotické lásce k Enite vladařské povinnosti a sklidí za to všeobecný posměch. Na to se rozhodne i s Enite Karnant opustit. Erec je rozzloben a pod hrozbou smrti zakáže své ženě, aby s ním mluvila. Enite na něj ale přesto promluví, protože ho chce varovat před loupežníky a za to se jí od Ereca dostane špatného zacházení. Po řadě dobrodružných příhod (tzv. Aventiuere), při kterých se Enite vždy projeví jako příkladná manželka, změní Erec názor a poprosí svou ženu za odpuštění. Při posledním dobrodružství (joie de la curt) přemůže Erec obrovského Mabonagrina. Nakonec se Erec a Enite vrátí na dvůr v Karnantu a žijí jako příkladný šlechtický pár.

Dílo se zabývá typickými tématy tohoto literárního žánru: rytířskou ctí a láskou (Minne). Cílem správného rytíře je žít tak, aby se jeho čest a Minne nacházely v rovnováze.

Schéma dvojí cesty (Doppelwegschema)[editovat | editovat zdroj]

Hartmann von Aue strukturuje děj podle tzv. schématu dvojí cesty. Dle tohoto schématu hrdina - rytíř dobude slávy a ožení se s krásnou urozenou ženou. Poté se ale dopustí vážné chyby (například, jako v tomto případě, že dá přednost erotické Minne před vladařskými povinnostmi a uškodí tím své cti) a padne znovu na samé dno. V druhém cyklu dobrodružství se mu podaří získat svou čest a pozici nazpět. Nakonec jsou jeho rytířská čest a Minne v rovnováze.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cormeau, Christoph - Störmer, Wilhelm: Hartmann von Aue. Epoche - Werk - Wirkung. München: C. H. Beck 1998
  • Die deutsche Literatur des Mittelalters. Verfasserlexikon. Vydal K. Ruh a kol. Berlin a New York: Walter de Gruyter 1981 (sv. 3)
  • Hartmann von Aue: Erec. Vydal A. Leizmann. Tübingen: Niemeyer 1972