Diskuse:Jan Steklík

Na externích odkazech se dovídám z "oficiálního" Steklíkova životopisu podivné věci: Ve školním rozhlase průmyslovky měl nechat přehrávat jazzové gramodesky, za což dostal trojku z mravů a kvůli tomu přestal chodit do školy.

Já jsem začal na ústecké průmyslovce ve školním roce 1954/55 ve 2. (přádelnickém) ročníku, kde byl Honza (říkali jsme mu taky Johny nebo Jonathan) můj spolužák. Ve škole jsem se s ním setkával málo, protože on navštěvoval vyučování jen sporadicky. Brzy jsme se ale spřátelili, náš společný zájem byl mimo jiné jazz. Divím se, že se nikdy nezmínil o svém "průseru" ve škole (někdy ve školním roce 1953/54?). Nikdy jsem neslyšel, že by na průmyslovce byl v provozu nějaký školní rozhlas, ředitel školy byl mimořádně liberální a tolerantní a šéf partaje byl nevrlý, jen když neměl co pít (mimochodem, "ideologická práce" jak se líčí v životopise by odpovídala situaci snad o 5-6 let později). Tu trojku z mravů Honza pravděpodobně dostal za desítky dnů zanedbané školní docházky a s tou historkou o školním rozhlase přišel možná v pivní náladě a nebo si autor životopisu trochu zabásnil.

Má snad někdo nějaký doklad o tom, jak to s tím "průserem" opravdu bylo?

Honza se každopádně definitivně rozloučil s textilním průmyslem někdy v červnu 1955. Já jsem kvůli jazzu v té době chodil do domu jeho matky snad každý druhý večer. V Honzově cimře bylo rádio konstantně naladěné na Voice of America, v každodenním pořadu od 9 do 10 tam vysílali aktuální jazzové nahrávky. Honza byl v mých očích expert, vyznal se ve west-coastu, v cool jazzu atd (můj zájem končil někde u bebopu). V těch večerech ho většinou inspiroval poslech Dizzy Gillespieho nebo třeba Duke Ellingtona k prvním významnějším dílkům. (Můj portrétek, při hře na klavír zhotovil, když mě navštívil na pár dní u mých rodičů na Moravě asi v roce 1956. Bohužel se ta kresbička někde ztratila, dneska by možná byla vert nějakou tisícovku).

Vedle poslechu "dekadentní" hudby jsme občas diskutovali i o politice. K diskuzi se někdy přidružili kolegové ze školy a občas i později známí umělci. Nebyl to sice žádný underground, ale obsah našeho povídání se vzdaloval čím dál víc od linie KSČ.

Můj poslední kontakt s Honzou bylo pozvání na vernisáž jeho výstavy ve Zlíně (snímek vpravo). Musel jsem se omluvit za neúčast v naději, že se moje vystoupení bude konat později. K tomu už bohužel nedošlo. --Ryj (diskuse) 19. 5. 2021, 16:03 (CEST)Odpovědět