Diskuse:František Kyncl (politik)

Neozdrojovaný text[editovat zdroj]

Nejnovější komentář: před 8 lety1 komentář1 člověk v diskusi

Do článku byl vložen rozsáhlý text.^[1] Částečně čerpá z knihy Ševci a boty ve Žďáře. Pokud někdo má přístup k této knize, prosím projděte pasáž věnovanou dotyčnému a z textu vloženého IP adresou vyberte jen pasáže zdrojované touto knihou, --Davcza (diskuse) 19. 8. 2015, 22:17 (CEST)Odpovědět

↑ František Kyncl se narodil 30.8.1873 v Ostroměři. V roce 1897 se oženil s Annou Rozkovcovou z Vitanovic u Turnova. S ní měl 6 dětí: Olgu I (brzy zemřela, Zdenku, Františka, Olgu II, Jaroslava I (brzy zemřel), Jaroslava II. Ten se narodil ve Ždáru nad Sázavou, kam se rodina přestěhovala v r. 1893,ostatní před tím v Jablonci nad Nisou. František Kyncl pracoval nejprve jako dělník v Lázních Bělohrad a v Jablonci nad Nisou. Po roce 1897 se osamostatnil a v Jablonci si v pronajatém domě zřídil dílnu, obchod a byt. Zaměstnával 10 dělníků. Byl velmi ctižádostivý a toužil po vzdělání. Přihlásil se proto do kurzu pro obuvníky v Drážďanech a potom ve Vídni. Pro své znalosti byl jmenován externím učitelem pokračovací obuvnické školy v Jablonci nad Nisou. Tam se ještě za Rakouska Uherska zasloužil o výstavbu Českého besedního domu. Byl náčelníkem Sokola a předsedou Severočeské jednoty. Jeho češství a usilovnost byly trnem v oku německé většině. Třikrát někdo kamením vytloukl okna v jeho bytě. Když kámen dopadnul i do kočárku malé Olgy, rodina se rozhodla odstěhovat v r. 1904 do Kutné Hory. Tam František Kyncl znovu začínal v obuvnické dílně. Manželce Anně se ale v Kutné Hoře nelíbilo. V r. 1906 inzerovala firma Vašátko ze Žďáru na Sázavou poptávku po zkušeném odborníkovi do obuvnické továrny. František Kyncl byl na to místo přijat 1.8.1906. Z Jablonce na něj přišel na četnickou stanici posudek, že se jedná o anarchistu, který musí být pod dohledem. Proto se pak musel každé 2 měsíce hlásit na četnické stanici. V r. 1908 se osamostatnil a zřídil si poměrně velkou dílnu v pronajatém domě. Po čase přijal za společníka Jana Netopila. Ten jej okrádal a proto František Kyncl odešel, aby znovu začínal v pronajatém domě ve Žďáru. Posléze zaměstnával 20 dělníků a dával práci i domácím dělníkům z okolních vesnic. V té době vyučoval v pokračovací obuvnické škole ve Ždáru. Byl spoluzakladatelem Živnostenské strany, když před tím vystoupil ze sociálnědemokratické strany. Byl předsedou státní živnostenské rady v Praze a kandidoval na poslance Říšské rady ve Vídni. Ještě v r 1912 se rodina musela vystěhovat z pronajatého domu do provizorních prostor a František Kyncl znovu začínal. V r. 1914 koupil na okraji Žďáru zkrachovalou textilní továrnu. Pořídil na úvěr stroje a začal vyrábět boty pro armádu.Pro civilní obyvatelstvo se tehdy vyráběly boty s tvrdou dřevěnou podrážkou. František Kyncl vymyslsl zlepšení v tom, že podrážku nařezal na plátky a spojil kůží. Tím se stala ohebnou. Aby přesvědčil úřady, vypravil se na Ministerstvo války do Vídně. Oblékl se do společenského žaketu, vzal rukavičky a cylindr a obul "svoje" dřeváky. Na ministra to udělalo velký dojem a objednal velké množství takových bot. P válce začal vyrábět opět společenskou obuv. Začal konkurenční boj mj. i s Tomášem Baťou. Při prodeji bot na Podkarpatskou Rus židovským obchodníkům přišel František Kyncl o 700 000,.Kč a musel prodat dům. V roce 1920 těžce onemocněl sepsí organizmu, prodělal několik operací a výroba začala upadat. Firmu čím dál více řídil syn František (28.9.1900) a společník Karel Kosta. 16.9.1931 v dílně vybuchnul sud s acetonem. Dílna vyhořela a syn František byl zavalen zdí, pod níž zahynul a uhořel. Otce ztráta syna velmi zasáhla. V této těžké chvíli mu největší konkurent Tomáš Baťa nabídnul nevratnou půjčku 200 000,-Kč, a dále, že neprosperující firmu převezme a Františka Kyncla příjme jako ředitele nového Domu služeb na Václavském náměstí. František Kyncl nabídku odmítnul z pocitu, že by tím krokem zradil živnostenský stav. Někteří živnostníci začali Františka Kyncla přesto obviňovat z toho, že vyjednává s Baťou. Na tato obvinění byla vytisknuta odpověď v časopise Zlín (č. 11 z 11.3.1932) Tomáš Baťa v něm uvádí, že František Kyncl byl v dobách své lidské a obchodní zdatnosti dlouho jeho nepřítelem. Že však ti, kdo jej nyní očerňují nevědí, jaký je František Kyncl slušný a čestný člověk, který od Bati nikdy nic nepřijal a ani nikdy nic nežádal. Dále uvádí, jak si jej váží a že mu přeje, aby se opět zvednul lidsky i hospodářsky. František Kyncl zemřel 12.5.1933 a jeho urna je umístěna na hřbitově ve Žďáru nad Sázavou. Jeho život je životem čestného člověka s neutuchající vůlí začít po každém pádu znovu a znovu. Člověka, který se z nejchudších poměrů dokázal vlastní pílí dostat na úroveň podnikatele a politika. Je to takový malý český americký sen.

[1] František Kyncl se narodil 30.8.1873 v Ostroměři. V roce 1897 se oženil s Annou Rozkovcovou z Vitanovic u Turnova. S ní měl 6 dětí: Olgu I (brzy zemřela, Zdenku, Františka, Olgu II, Jaroslava I (brzy zemřel), Jaroslava II. Ten se narodil ve Ždáru nad Sázavou, kam se rodina přestěhovala v r. 1893,ostatní před tím v Jablonci nad Nisou. František Kyncl pracoval nejprve jako dělník v Lázních Bělohrad a v Jablonci nad Nisou. Po roce 1897 se osamostatnil a v Jablonci si v pronajatém domě zřídil dílnu, obchod a byt. Zaměstnával 10 dělníků. Byl velmi ctižádostivý a toužil po vzdělání. Přihlásil se proto do kurzu pro obuvníky v Drážďanech a potom ve Vídni. Pro své znalosti byl jmenován externím učitelem pokračovací obuvnické školy v Jablonci nad Nisou. Tam se ještě za Rakouska Uherska zasloužil o výstavbu Českého besedního domu. Byl náčelníkem Sokola a předsedou Severočeské jednoty. Jeho češství a usilovnost byly trnem v oku německé většině. Třikrát někdo kamením vytloukl okna v jeho bytě. Když kámen dopadnul i do kočárku malé Olgy, rodina se rozhodla odstěhovat v r. 1904 do Kutné Hory. Tam František Kyncl znovu začínal v obuvnické dílně. Manželce Anně se ale v Kutné Hoře nelíbilo. V r. 1906 inzerovala firma Vašátko ze Žďáru na Sázavou poptávku po zkušeném odborníkovi do obuvnické továrny. František Kyncl byl na to místo přijat 1.8.1906. Z Jablonce na něj přišel na četnickou stanici posudek, že se jedná o anarchistu, který musí být pod dohledem. Proto se pak musel každé 2 měsíce hlásit na četnické stanici. V r. 1908 se osamostatnil a zřídil si poměrně velkou dílnu v pronajatém domě. Po čase přijal za společníka Jana Netopila. Ten jej okrádal a proto František Kyncl odešel, aby znovu začínal v pronajatém domě ve Žďáru. Posléze zaměstnával 20 dělníků a dával práci i domácím dělníkům z okolních vesnic. V té době vyučoval v pokračovací obuvnické škole ve Ždáru. Byl spoluzakladatelem Živnostenské strany, když před tím vystoupil ze sociálnědemokratické strany. Byl předsedou státní živnostenské rady v Praze a kandidoval na poslance Říšské rady ve Vídni. Ještě v r 1912 se rodina musela vystěhovat z pronajatého domu do provizorních prostor a František Kyncl znovu začínal. V r. 1914 koupil na okraji Žďáru zkrachovalou textilní továrnu. Pořídil na úvěr stroje a začal vyrábět boty pro armádu.Pro civilní obyvatelstvo se tehdy vyráběly boty s tvrdou dřevěnou podrážkou. František Kyncl vymyslsl zlepšení v tom, že podrážku nařezal na plátky a spojil kůží. Tím se stala ohebnou. Aby přesvědčil úřady, vypravil se na Ministerstvo války do Vídně. Oblékl se do společenského žaketu, vzal rukavičky a cylindr a obul "svoje" dřeváky. Na ministra to udělalo velký dojem a objednal velké množství takových bot. P válce začal vyrábět opět společenskou obuv. Začal konkurenční boj mj. i s Tomášem Baťou. Při prodeji bot na Podkarpatskou Rus židovským obchodníkům přišel František Kyncl o 700 000,.Kč a musel prodat dům. V roce 1920 těžce onemocněl sepsí organizmu, prodělal několik operací a výroba začala upadat. Firmu čím dál více řídil syn František (28.9.1900) a společník Karel Kosta. 16.9.1931 v dílně vybuchnul sud s acetonem. Dílna vyhořela a syn František byl zavalen zdí, pod níž zahynul a uhořel. Otce ztráta syna velmi zasáhla. V této těžké chvíli mu největší konkurent Tomáš Baťa nabídnul nevratnou půjčku 200 000,-Kč, a dále, že neprosperující firmu převezme a Františka Kyncla příjme jako ředitele nového Domu služeb na Václavském náměstí. František Kyncl nabídku odmítnul z pocitu, že by tím krokem zradil živnostenský stav. Někteří živnostníci začali Františka Kyncla přesto obviňovat z toho, že vyjednává s Baťou. Na tato obvinění byla vytisknuta odpověď v časopise Zlín (č. 11 z 11.3.1932) Tomáš Baťa v něm uvádí, že František Kyncl byl v dobách své lidské a obchodní zdatnosti dlouho jeho nepřítelem. Že však ti, kdo jej nyní očerňují nevědí, jaký je František Kyncl slušný a čestný člověk, který od Bati nikdy nic nepřijal a ani nikdy nic nežádal. Dále uvádí, jak si jej váží a že mu přeje, aby se opět zvednul lidsky i hospodářsky. František Kyncl zemřel 12.5.1933 a jeho urna je umístěna na hřbitově ve Žďáru nad Sázavou. Jeho život je životem čestného člověka s neutuchající vůlí začít po každém pádu znovu a znovu. Člověka, který se z nejchudších poměrů dokázal vlastní pílí dostat na úroveň podnikatele a politika. Je to takový malý český americký sen.

[1]