Devekut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Devekut, hebrejsky דְּבֵקוּת‎‎, je výraz, který v obecném hebrejském úzu znamená „oddanost a zbožnost“.[1] V kabale však tento výraz vyjadřuje „společenství s Bohem“ ve smyslu dosažení nejvyššího stupně „přimknutí se“ nebo „přilnutí“ k němu, kterého dosahují jen ti, kdo se touto cestou výstupů vydají a tuto cestu dokončí. V běžném pojetí judaismu však samotná devekut není konečným bodem, ale výchozím. Každý ji může uskutečnit tím, že začne dbát na tarjag micvot,[2] neboť jednotlivé micvy jsou v hlubším slova smyslu chápány jako pouta, jež člověka spojují s Bohem.[3] Devekut svou podstatou nemá ani mesiášskou ani eschatologickou hodnotu – lze ji totiž dosáhnout již nyní vlastním osobním úsilím.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHOLEM, Gerschom. Mesiášská idea v judaismu a další eseje o židovské spiritualitě. Praha: Malvern, 2017. ISBN 978-80-7530-064-5. S. 226. 
  2. Dt 11, 22 (Kral, ČEP)
  3. DUBOV, Nissan Dovid. Vnitřní pouto. Úvod do Kabaly. Praha: Chabad Lubavitch, 2014. ISBN 978-80-905887-0-7. S. 41.